Karel Schwarzenberg přešel na druhý břeh

Odchodem Karla Schwarzenberga se uzavírá významná kapitola naší země. Tandem Václav Havel – Karel Schwarzenberg, který po čtyřech desítkách let komunistické totality vnesl do české společnosti svobodu, nadhled a lidskost, se stal definitivně minulostí. Na rozdíl od mnoha jiných, oni nepotřebovali řešit svoji participaci na režimu po únoru 1948. I když každý jinde, spojovala je víra, že naše země jednou naváže na dobu První republiky a lidé se budou moci těšit svobodě. Václav Havel s hrstkou disidentů doma sváděl nerovný boj s totalitou, po roce 1968 vyztuženou sovětskými tanky. Karel Schwarzenberg založil spolu s Vilémem Prečanem ve svém bavorském sídle Scheinfeldu Československé dokumentační středisko. Jeho rozsáhlé fondy byly po roce 89 předány Národnímu muzeu. Významnou roli v poslední fázi sovětského impéria sehrál Mezinárodní helsinský výbor pro lidská práva, jehož předsedou byl zvolen Karel Schwarzenberg v roce 1984 a v této funkci působil až do roku 1990.

V občanském průkazu měl zapsáno povolání „lesník a hospodský“. Neměl potřebu ze sebe dělat důležitého. Spoustu vlivných lidí z politiky, kultury i podnikání znal osobně a svoje kontakty a vztahy dal po svém návratu domů ve prospěch své země. Tady někde se zrodila skutečnost, že spolu s Havlovým autentickým životním příběhem jsme nějaký čas po sametové revoluci byli světoví. Karel nešermoval pojmy vlastenec, nebo patriot, jak to dělají někteří současní politici. Tyhle dvě hodnoty nehlásal, ale žil. Mnohokrát jsem byl svědkem toho, jak svoje názory a rozhodnutí právě o tyto hodnoty opíral. Proto jsem si Karla vážil. V českém politickém prostředí mamonu, přetvářky a neodpovědnosti to byla věc hodně výjimečná.