Po čtyřech letech jsem vyklidila svoji poslaneckou kancelář. Byly to zbytečné roky, nebo to mělo smysl a něco se mi/nám podařilo?

Samozřejmě, všechno lze vždycky udělat ještě lépe, ale když se za těmi čtyřmi roky ohlížím, jsem přesvědčená, že se nemám za co stydět. Snažila jsem se vždy pomoci, prosazovat a zlepšovat život, zájmy a potřeby našich lidí a dětí. Rozhodně jsem si to tam “neodseděla”.

Ty čtyři roky se dají rozdělit do dvou částí. Do poslanecké sněmovny jsem nastupovala v dresu ODS, připravená hájit konzervativní pravicovou politiku. Do poslaneckých lavic mě ale nekatapultovala nominující strana, nýbrž kroužkování obyčejných lidí. Z nevolitelného místa na olomoucké kandidátce jsem přeskákala na místo první. Rozčarování ze směřování ODS čím dál víc do středu a vlevo, a ještě navíc do náruče Bruselu, ve mně narůstalo postupně… Vše pak vyvrcholilo vyloučením Václava Klause mladšího.

Odešla jsem a společně jsme založili Trikoloru. Zradila jsem něco či někoho? Nemyslím. Naopak, dodržela jsem svůj poslanecký slib, že budu vždy postupovat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, v zájmu občanů ČR.