Děkuji za slovo. Pane předsedající, vážené paní poslankyně, páni poslanci. I já bych se ráda vyjádřila k předloženému návrhu. Z mého pohledu je možné vlastně rozdělit ho do několika hlavních skupin nebo okruhů, přičemž vlastně zčásti lze vycházet z těch proklamovaných cílů novelizace, které jsou v důvodové zprávě, ať už se jedná o zjednodušení a zrychlení procesu vstupu do státní služby nebo rozšíření osob, které se mohou účastnit výběrového řízení na představené, nahrazení náměstků pro řízení sekce vrchními řediteli, zavedení funkčního období představených a nebo zrušení limitu stanovujících maximální počet náměstků člena vlády. 

Co se týká toho prvního okruhu, toho zjednodušení a zrychlení procesu vstupu do státní služby, tak k tomu návrhu mám několik zásadních připomínek. Co se týká té navrhované změny týkající se úpravy procesu výběrových řízení neobsazeného volného služebního místa podle § 24 a následujících zákona o státní službě, tak podle tvrzení v důvodové zprávě má vést vlastně k urychlení výběru státních zaměstnanců, aniž by to jakkoliv ovlivnilo transparentnost výběrových řízení. A jako zásadní argument je přímo uvedeno, že je nutné vyjmout výběrové řízení z působnosti druhé a třetí části správního řádu, přičemž tento postup je zdůvodněn judikaturou Ńejvyššího soudu, Nejvyššího správního soudu, dle které výběrové řízení podle zákona o státní službě není správním řízením podle správního řádu.

Pokud se podrobně podíváme na tu judikaturu Nejvyššího soudu, tak zjistíme následující, a to, že vlastně právní povahu jednotlivých fází výběrového řízení úkonů činěných v rámci možnosti soudní ochrany, se Nejvyšší správní soud zabýval tímto poprvé v rozsudku ze dne 9. listopadu 2017. Zdůraznil především odlišný charakter první a druhé fáze výběrového řízení. Pro výběr nejvhodnějších uchazečů v první fázi jsou stanoveny jasně objektivní a poměrně konkrétní požadavky. Závěry výběrové komise lze zpochybnit prostřednictvím námitek podle § 164 odst. 4 zákona o státní službě. Ve druhé fázi naproti tomu zákon ponechává volbu na služebním orgánu, který si vybírá jediného a nejvhodnějšího uchazeče a zákon jej ve výběru nijak neomezuje, pokud tedy bereme v úvahu výhradu nutnosti získat souhlas bezprostředně nadřízeného představeného. Služební orgán tak může hledět nejen k odbornosti uchazečů, ale také k jejich osobnosti a povahovým vlastnostem.

Nejvyšší správní soud se ve zmíněném rozsudku zabýval právní povahou vyrozumění, jímž služební orgán informoval jediného nejvhodnějšího uchazeče vybraného výběrovou komisí, že ve druhé fázi výběrového řízení nebyl vybrán, tedy že služební místo nebylo v tom řízení obsazeno. Hodnotil tento úkon z toho hlediska, zda splnil formální i materiální znaky, které na rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 správního řádu klade judikatura. Z hlediska materiálních znaků pak zdůraznil, že uchazeč nesvědčí veřejné subjektivní právo být vybrán, pokud by tomu tak bylo, muselo by být vyrozumění přezkoumatelné jako rozhodnutí. Zákon o státní službě poskytuje služebnímu orgánu značnou míru volnosti při výběru vhodného uchazeče. Služební zákon není vázán doporučením výběrové komise a může bez ohledu na počet nejvhodnějších kandidátů výběrové řízení zrušit a vyhlásit nové.