K evropské minimální mzdě jsem se už vyjadřoval v předchozích článcích. Z pohledu ekonoma je to absolutní hloupost, která nemůže fungovat. Její zavedení je řešení důsledků nikoliv příčiny. Každému rozumnému člověku přece musí být jasné, že třeba rumunská ekonomika nemůže platit minimální mzdu na úrovni Lucemburska. Rumunské podniky na to prostě nemají a v nejbližších letech mít nebudou. Tím se nechci dotknout Rumunska, jen mi posloužilo jako příklad. Tedy, aby mohlo mít Rumunsko stejnou minimální mzdu jako Lucembursko nebo Německo, musí nejdříve dosáhnout jeho ekonomika úrovně té německé nebo lucemburské. To se ovšem zvýšením minimální mzdy nepovede. Naopak razantní navýšení mezd povede k zavírání podniků, dalšímu chudnutí již chudších ekonomik a také tomu, čemu chtějí europoslanci svými experimenty s minimální mzdou zabránit, dalšímu stěhování za prací z chudších do bohatších zemí. Já se sice nepovažuji za ekonomického génia, ale snad každý kdo jen trochu přičichl k soukromému podnikání, musí chápat, že pokud se mi direktivně navýší náklady, tak mám jako výrobce dvě možnosti. Buď zdražím, čímž se roztočí inflační spirála, nebo náklady zredukuji. A to samozřejmě ideálně ty navýšené, takže budu propouštět. Když to nebude stačit, tak ač nerad budu muset zavřít. To opravdu nikdo z oněch poslanců v Bruselu nechápe?

Kupodivu nezaměstnanost mladých s tímto souvisí také. Ona je totiž způsobena regulacemi v pracovně-právních vztazích. V některých zemích, především tam kde dlouhodobě vládnou socialistické strany, je zaměstnanec extrémně chráněn. Propustit ho je prakticky nemožné, i když jeho výkony jsou hluboko pod očekáváním. Divíte se pak majiteli firmy, že nechce zaměstnat mladého, praxí neprověřeného člověka? Co když se za pár měsíců ukáže, že je tento naprosto neschopný? Už se ho nezbaví, nebo jen velice obtížně. Já mu rozumím, taky bych takové lidi v tomto právním prostředí nezaměstnal.