Malínský (ČSSD): Pro obranu republiky III. - Místo a čas | ParlamentniListy.cz

„S těžkým srdcem se loučíme s T. G. Masarykem. Děkujeme mu za všechno, co dal všem národům tohoto státu a tomuto státu. Děkujeme mu také za to, že nám dal v Edvardu Benešovi svého pokračovatele, který je naplněn jeho ideami, věrně je opatruje a v jeho duchu pokračuje. Děkujeme mu také za to, že miloval věc dělnictva, že nad ním držel ochrannou ruku a vždycky se k dělnictvu hlásil. V čestné knize socialismu bude jméno Masaryk zářit příštím pokolením jako nádherný symbol opravdového lidství, fanatické lásky k pravdě, hrdinné odvahy k činu a lásky k slabým a utiskovaným.“ Ludwig Czech, Dni žalu, Praha 1937

„Prezidente Osvoboditeli, odkazu, který jste vložil do našich rukou, věrni zůstaneme.“ Edvard Beneš v závěru smutečního projevu 21. září 1937

Vlastním slavnostem, připravovaným do dnů 4.-6. června 1938, předcházely dva dny přípravných akcí a pořadů. A tak slavnosti, oficiálně třídenní, se staly nezapomenutelným sociálně demokratickým týdnem, který předznamenal neméně monumentálně pojatý následný X. všesokolský slet; konal se zhruba za měsíc. Není potřeba dodávat, že takto pojatá stranická slavnost byla neméně pozitivně sdílena i mimostranickou demokratickou veřejností a velmi citlivě ji vnímala i druhá strana, tj. nacističtí henleinovci, česká konzervativní i klerikální pravice, slovenští luďáci (na Slovensku se v té době uzavíral život zakladatele strany Andreje Hlinky) a iredentistické části polské a maďarské menšiny. Co že to tedy vlastně naši předkové nejen sobě k radosti, ale i nám, jejich potomkům, pro přehlédnutí a prozkoumání připravili? (Výmluvný byl např. tento doslovně citovaný pokyn pořadatelů: „Nefotografujte nádraží anebo jejich okolí, jakož i mosty, kasárny a uposlechněte bezodkladně všech pokynů stráže, abyste se vyvarovali nepříjemností.“)

Ve středu 1. června 1938 se sešlo slavnostní zasedání zastupitelstva, tj. dnešního ústředního výkonného výboru, v historickém, tehdy nedávno otevřeném Steinerově sále Lidového domu (pojal až 1300 osob). V prostorách Ústředního dělnického knihkupectví (zhruba v místech dnešní kavárny a restaurace Hybernia a recepce) byla slavnostně zahájena výstava dějinných památek a dokumentů k historii českého a československého sociálně demokratického hnutí. Už teď lze říci, že se musela nutně těšit mimořádnému zájmu početných sociálních demokratů všech odstínů hnutí, tj. politického, odborového, družstevního, dětského, mládežnického, duchovního; dožívali poslední pamětníci jeho počátků a v utrpení minulosti byl vcelku případně hledán zdroj posílení v neméně výbušné společenské přítomnosti konce třicátých let. Ale ať byla organizační zátěž prvního dne jakkoliv mimořádná, šlo však stále „pouze“ o fázi startovní.

Tou byl i druhý den slavností, čtvrtek 2. června 1938. Ve 13 hodin byl zahájen sjezd Svazu lučebníků (pracovníků v chemickém průmyslu) Odborového sdružení československého pořádaný opět ve Steinerově sále Lidového domu. Paralelně se vedení strany věnovalo přijímání prvních zahraničních delegací přijíždějících posílit československou sociální demokracii v mezním okamžiku její pozoruhodné historie; byla a je to historie jedné z nejstarších, vlastně zakládajících stran globálního socialistického dělnického hnutí. Právě zahraniční složka měla v osudovém roce 1938 zásadní význam. Současně šlo o demonstraci připravenosti tehdejší nejvýchodnější západoevropské demokratické země, kterou první Československá republika nade vší pochybnost byla (zcela určitě se tak cítila), čelit hrozící apokalyptické nacistické záplavě. Byla to jakási forma legitimizace legitimity slavností, kterou ve svém třetím rozměru měly i ostatní akce tohoto roku – např. pražský světový kongres Penklubu organizovaný Karlem Čapkem.

Bouřlivý druhý den ukončila hromadná návštěva na dračku jdoucího představení Osvobozeného divadla TĚŽKÁ BARBORA. (Víme, že nešlo o levnou záležitost. Lístky k stání stály 3 Kč, ceny vstupenek na balkóny se pohybovaly v závislosti na řadě od 4 do 15 Kč; obdobně bylo strukturováno vstupné i v přízemí, kde nejlevnější vstupenky stály 6 Kč a postupně stoupaly znovu až na vrcholných 15 Kč. Tatáž cena byla stanovena i za jedno křeslo v lóžích (levnější variantou bylo 10 Kč. Vůbec nejlevnější byly přístavky na balkónech, které vyšly na 1 Kč.) Oproti běžnému provozu vyšli Jiří Voskovec a Jan Werich dělným demokratickým socialistům z Lidového domu vstříc; šlo o ceny zlevněné.

Prvním ostrým dnem se stal pátek 3. června 1938. Předpokládalo se přivítání 36členné delegace jugoslávských soudruhů a soudružek z Mariboru, Záhřebu, Banja Luky a dalších významných míst Jugoslávského království (Jugoslávie správce prince Pavla byla členskou zemí Malé Dohody). Ve 14 hodin byl v Obecním domě Hlavního města Prahy zahájen sjezd Unie železničních zaměstnanců Odborového sdružení československého. V půl osmé večer se pro delegaci strany (nejspíše členy představenstva, dnešního politického grémia) a členy zahraničních delegací konala v prostorách Obecního domu seznamovací večeře. Třetí den slavností uzavřela kolektivní návštěva dalšího představení Osvobozeného divadla, tentokrát hry PĚST NA OKO.

Většina těch, kteří se nedostali ani na divadelní představení (určitě to nebyla levná záležitost), ani do prostor Obecního domu, zaplnila prostory tehdejších Podniků Hybernia, další nepřehlédnutelné části hospodářského zázemí hamplovské ČSSDSD. Veselou hudbu a tanec nabídl dancing (tančírna) Srdíčko. Polední, zřejmě cenově dostupné obědy byly doménou restaurace Hybernia. Po celý den byla k dispozici doména labužníků vinárna Moravěnka. Pro diskuse byla vhodná kavárna Hybernia nadto nabízející bohatý výběr novin a časopisů z celé Evropy. Oproti dnešnímu stavu byly tyto podniky umístěny v Lannově paláci a dalších domech areálu Lidového domu v Havlíčkově ulici (zřejmě v celé domovní frontě mezi Hybernskou třídou a ulicí V celnici). Na nedostatek zájmu si určitě nemohla stěžovat ani prodejna Ústředního dělnického nakladatelství a knihkupectví stejně tak jako populární kino Lidobio letitě spravované předním průkopníkem české kinematografie Františkem Pášou.

Dalším vrcholným dnem slavností byla sobota 4. června 1938. Sjezdy a shromáždění nejrůznějších složek tehdejšího československého sociálně demokratického hnutí, započaté již v přecházejících dnech, probíhaly v ještě větším měřítku. Na 12 hodin byl stanoven odjezd autokarů do Dobříše k prohlídce Masarykova sanatoria Ústředního svazu nemocenských pojišťoven. O dvě hodiny později byl zahájen ve velkém sále Jednotného svazu soukromých zaměstnanců Odborového sdružení československého třídenní sjezd Organizace sociálně demokratických učitelů a profesorů v novoměstské ulici Na Zbořenci. Téměř paralelně, v 15. 30 hodin bylo ve velkém sále Národního domu ve Vinohradech započato jednání manifestačního sjezdu žen.

Odpoledne vyvrcholil na nádvoří Lidového domu hvězdicový štafetový běh Svazu Dělnických tělocvičných jednot (byl organizován z 5 míst pražské župy: roudnická větev měřila na trase Roudnice n/L-Mělník-Kralupy n/V-Přílepy-Dejvice-Mánesův most 85 km; kolínská větev na trase Kolín-Velim-Dobřichovice-Vrbčany-Český Brod-Úvaly-Praha-Žižkov 66 km; benešovské rameno Benešov-Pyšely-Mirošovice-Mnichovice-Říčany-Uhříněves-Hostivař-Praha-Vršovice-Praha-Vinohrady 57 km; čtvrtá berounská trasa Beroun-Srbsko-Třebáň-Řevnice-Dobřichovice-Radotín-Praha-Smíchov-Jiráskův most 51 km; poslední nejdelší pátá slánská větev Slaný-Kladno-Lány-Unhošť-Jeneč-Hostivice-Bílá hora-Břevnov-Praha VII-Dejvice 81 km). Štafetové běhy byly zahájeny ve 14 hodin, byly provázeny řadou místních slavností (Český Brod, Kladno, Mělník, Kralupy, Lány ad.) a ukončeny v 18 hodin na nádvoří Lidového domu. Po jejich skončení proběhla pietní slavnost k uctění památky a popela zemřelých průkopníků socialismu, strany a budovatelů československé samostatnosti. V 18. 30 hodin byla uctěna památka početných obětí krvavé první světové války (s jednoznačným důrazem na oběti legionářské prvoodbojové československé exilové armády) u hrobu neznámého vojína na Staroměstském náměstí (vzal za své během nacistické okupace).

Významným doplňkem slavností byly i sportovní soutěže DTJ. Na hřišti SK Slavia Praha na Letné se konaly soutěže IV. lehkoatletického přeboru za účasti 200 závodníků. Soutěže v míčových hrách (házené a podbíjené/české házené ?/) proběhly jako mistrovství Čech v míčových hrách v kategoriích mužů, žen, dorostenců a dorostenek. Areál SK Slavia se vůbec stal místem četných neformálních setkání činovníků, sportovců i řadových členů DTJ.

Večerní slavnosti započaly velkým festivalem Svazu dělnických pěveckých spolků československých s Českou filharmonií ve Smetanově sále (síni) Obecního domu hlavního města Prahy. Slavnostní pochod strany TŘI BARVY přednesl sbor 1500 dělnických pěvců. Paralelně byla navštívena slavnostní představení v předních pražských divadlech. Ve Stavovském divadle Národního divadla to bylo drama Karla Čapka BÍLÁ NEMOC. V historické budově Národního divadla zhlédli účastníci slavností představení Smetanovy opery PRODANÁ NEVĚSTA. Opakovaně byla zhlédnuta i TĚŽKÁ BARBORA v Osvobozeném divadle a nově slavnostní představení Burianova D 38 VOJNA.

(Porovnáme-li mezi sebou zvýhodněné ceny všech tří pražských divadel, která se stala také dějišti jubilejních sociálně demokratických slavností, zjistíme, že ceny komunistickému hnutí blízkého Burianova D 38 byly totožné s nabídkou Voskovcova a Werichova Osvobozeného divadla. Návštěvníci první scény země pořídili nejlevnější vstupenky na stání na I. a II. galerii za2 a 3 Kč; stále cenově dostupná byla postranní sedadla na II. galerii a místa k stání v přízemí, za něž se platilo 4-5 Kč. Počínaje postrannímí místy na I. galerii začaly ceny viditelně růst v rozmezí 10-18 Kč; spadaly sem i určité divácky méně atraktivní části přízemí. Relativně méně dráže vycházela místa v lóžích II. pořadí, která stála po 15 Kč. Jako nejlevnější z tohoto srovnání dopadají ceny míst ve Smetanově sále-síni Obecního domu; s výjimkou lóží a křesel v 1. řadě přízemí nepřesáhly úroveň 6-7 Kč. I místa v lóžích vyšla na „pouhých“ 8 Kč, tj. poměrně srovnáno podle parity kupní síly na dnešních zhruba 350-400 Kč.)

Čtvrtý den slavností uzavřel slavnostní ohňostroj na Vltavě, tvořený světelnou fontánou a světelnými iniciálami 60 let čs. sociální demokracie;odehrál se v severní části Střeleckého ostrova (tj. v místech, kde se konal závěrečný tábor oslav prvního 1. máje r. 1890 mj. za účasti Tomáše a Charlotty Masarykových). Součástí ohňostroje byl i8 metrů vysoký obraz TGM a 300 dalších světelných produkcí. Mimoto byly poprvé slavnostně osvětleny památné i moderní budovy a pozoruhodnosti tehdejší Prahy. O půl desáté přijal primátor Baxa zahraniční účastníky slavností na zvláštní recepci (zřejmě na Staroměstské radnici).

Posledním oficiálním dnem slavností byla neděle 5. června 1938. Zlatým hřebem dne byl monumentální alegorický symbolický průvod 150 000 sociálních demokratů, který bude v podrobnějším líčení obsahem dalších dvou pokračování volného cyklu těchto informativních statí (proběhl mezi 9. až 14. hodinou, podle Soukupova čerstvého vzpomínkového líčení mezi 9. až 13. hodinou).

V 16 hodin byly zahájeny slavnosti na Výstavišti v Holešovicích projevem předsedy Antonína Hampla a přednesením poselství prezidenta Budovatele dr. Edvarda Beneše. Po opětovném přednesu slavnostního pochodu strany TŘI BARVY 1500 dělnických pěvců měla probíhat zhruba do 20. hodiny lidová veselice s velkým množstvím uměleckých zábavních podniků, řadou recitačních vystoupení mládeže, SDTJ ČSR, skautů DTJ i dělnických sportovců. Večer byl opakován ohňostroj na Vltavě ve stejném rozsahu jako předchozí den.

V osm hodin večer (20. 00) byly souběžně zahájeny jubilejní besedy na 12 místech v Praze. Byla jimi: Steinerův sál Lidového domu; velký sál Lucerny; velký sál Žofína; Národní domy na Vinohradech a v Smíchově; sály Sokola ve Vršovicích a na Pankráci; sál Domoviny v Holešovicích (?); hotel Tichý na Žižkově; Dělnický dům v Kobylisích; Lidový dům v Michli (toto rozložení velmi pravděpodobně naznačuje i vnitřní dělení tehdejší pražské organizace ČSSDSD). Mimoto se v dalších 30 zahradních restauracích konaly slavnostní koncerty pro účastníky slavností ze žup (dnešních krajů) a obvodů (někdejší administrativní jednotka mezi župou-krajem a okresem).

Ve 20 hodin byl nadto zahájen slavnostní sjezd Svazu sociálně demokratických lékařů a současně s ním ve velkém sále Plodinové burzy (dnes nárožní hotel na Senovážném náměstí směrem k vyústěním Opletalovy a Bolzanovy ulice) sjezd sociálně demokratické mládeže doprovázený hojnými vystoupeními recitačních souborů mládeže z celé republiky (na jaře 1938 ve věkovém rozpětí od 14 do 24 let sdružovala ve 480 místních politických organizacích 20 000 členů vyžívajících se mj. ve 180 recitačních, divadelních a agitačních souborech; náklad jejího orgánu měsíčníku MLADÝ SOCIALISTA dosahoval 7 000 výtisků).

Po celou dobu slavností na Výstavišti byla k dispozici zvláštní autopošta a po celý týden byla pro filatelisty k dispozici na hlavní poště v Jindřišské ulici určena zvláštní přepážka s příležitostným razítkem 60 let čs. sociální demokracie – 1878 – 1938.

Předposledním dnem slavností bylo pondělí 6. června 1938. V 10 hodin bylo zahájeno slavnostní shromáždění strany s nejstaršími pracovníky a zástupci ze zahraničí. Na letenském stadionu SK Slavia Praha proběhly atletické závody DTJČ. Mimoto po celé dopoledne Svaz dělnických turistů počínaje 8. 00 organizoval ze shromaždiště na 1. nádvoří Lidového domu prohlídky Prahy. V 10 hodin se konalo shromáždění vedoucích funkcionářů hnutí mládeže a sociálních pracovníků.

Po 12. hodině započala vlna autokarových a vlakových zájezdů do Lán (jen zvláštních vlaků bylo vypraveno 10). Obdobně byl uspořádán zájezd do Kutné Hory. Organizačně celou věc jistila kancelář Svazu dělnických turistů v Lidovém domě.

Ve 12. 30 byl na Barrandovských terasách uspořádán se zahraničními účastníky oběd na rozloučenou. Po 15. hodině začaly z Prahy odjíždět zahraniční delegace, paralelně s tím Prahu zvolna opouštěli i mimopražští zástupci z venkova.

Epilogem slavnostního týdne se stalo úterý 7. června 1938. Paralelně s odjezdy pokračovaly i výlety a exkurze zahraničních delegátů do družstevních a sociálně pojiš-ťovacích institucí v Praze a okolí.

Letmá – zdaleka ne úplná – přehlídka monumentálních slavností, prostředkovaná podrobným obsahem již zmíněné brožury PROGRAM SLAVNOSTÍ s podtitulem Jubilejní slavnosti 60 let Československé sociálně demokratické strany dělnické v Praze 4., 5. a 6. června 1938, nemůže nebudit úctu k pozoruhodnému organizačnímu výkonu našich předků.

V další, předposlední části našeho sedmidílného výletu do minulosti se staneme účastníky největší demonstrace v dějinách českého a slovenského sociálně demokratického hnutí pořádané výhradně vlastními silami ČSSD.