Pane doktore, vláda je teprve vyjednávána, nicméně aktivisté blízcí vládě odcházející proti ní už protestují. Porouchal se někomu kalendář?

Tyto projevy na vulgární a z hlediska zdravého rozumu nepatřičné úrovni jsou asi nejtypičtějším tragikomickým jevem dnešních dnů. Na startovní čáru těchto protestů se symbolicky postavil jeden z nejstarších členů Poslanecké sněmovny PČR, který podle svého názoru vtipně označil budoucí vládu za vládu Slováka, polovičního Japonce a Turka. Bylo to „politicky nekorektní“, ale omluvitelné třeba jen tím, že pan poslanec bez ohledu na léta strávená ve Sněmovní ulici, se stále ještě nezbavil svých dojmů z časů let malin nezralých. Otevřel tím Pandořinu skříňku mnohem hrůzostrašnějších protestů daleko překračujících úroveň řeporyjského starosty a dokonce vybízející členy strany Motoristé sobě k „zapíchnutí Turka“. Dnes, po několika týdnech sebe utvrzování se v čistotě svých úmyslů a činů už tito lidé ztrácejí přehled o tom, co všechno už pro zvrácení výsledků voleb učinili, a zatím jen verbálně útočí na ty, kteří o budoucnosti ČR uvažují jinak.

Zatím to vypadá, že je statečný a věří v podporu celé budoucí koalice. Předpokládám, že je také přesvědčený o tom, že jej dohodnutá koalice musí podpořit, protože pokus o kompromitaci jeho osoby a jeho politické kariéry je jen první částí útoku proti všem, kteří se spojili v zájmu vytvoření koaliční vlády. Toto si jistě pan Turek a jeho političtí spojenci, uvědomují, ale zatím to vypadá, že nedokážou nejen on, ale ani mnozí z nich, definovat pozice, ze kterých se na něho a na výsledky voleb útočí. Zda je to z kanceláře prezidenta republiky, kterým je, tak jako bylo už dvakrát v minulosti, vojenská osoba (viz generála Syrového ve dnech Mnichova nebo Svobody ve dnech roku 1968 a v letech následujících). Anebo, také už poněkolikáté v současných dějinách ozbrojenci v civilu, anebo dokonce agenti inteligentních služeb z blízkého i vzdálenějšího zahraničí.