Zákon, kterým se mění zákon o střetu zájmů, vláda projednala a odeslala do parlamentu již v červenci minulého roku. Ve sněmovně byl schválen v září letošního roku a následně postoupen Senátu. Obecným cílem předloženého návrhu zákona je reagovat na současný stav v této oblasti, který není zcela utěšený. Vzhledem k tomu, že chybí jakýkoli dozor nad dodržováním zákona, aplikace stávající úpravy je roztříštěná, nefunguje také sankční systém.

Kdybych měl shrnout ty nejdůležitější části návrhu zákona, tak jednou z nich je, že se určuje Ústřední správní úřad pro oblast střetu zájmů. Doposud žádný určen nebyl, nyní by to mělo být Ministerstvo spravedlnosti. To je velmi důležité právě pro metodické řízení této oblasti a pro oblast dohledu nad oblastí střetu zájmů. Ministerstvo spravedlnosti by rovněž mělo převzít roli evidenčního místa, s jednou výjimkou, ke které se dostanu později, vlastně pro všechny veřejné funkcionáře, na rozdíl od dosavadních zhruba 6500 evidenčních míst. Ať už to byly ústřední správní úřady, mandátové, imunitní výbory obou komor Parlamentu, obecní a krajské úřady.

To samozřejmě má přispět rovněž k sjednocení uplatňování právní úpravy. Navíc tato evidence, respektive oznámení má být předkládána prostřednictvím informačního systému, který bude tvořit registr oznámení. Mělo by to zvýšit i komfort pro samotné veřejné funkcionáře, protože mohou tyto údaje uvést do v zásadě internetové šablony, případně zaslat datovou schránkou. Je to samozřejmě jednodušší, než to stávající papírové oznamování a vedení jednotlivých oznámení.

Informační systém v kombinaci s určením Ústředního správního úřadu má také zlepšit kontrolu nad dodržováním zákona. Jednak samozřejmě po úřední linii, protože jsou stanoveny povinnosti správních úřadů, jak nakládat s oznámeními, jak kontrolovat, prověřovat správnost těchto oznámení z hlediska obsahu, tak ale i prověřovat případně některé skutečnosti, které jsou obsaženy v těchto oznámeních. A zároveň se cílí na veřejnou kontrolu. Je potřeba tady zmínit, že zákon nově rozlišuje dvě kategorie veřejných funkcionářů. Jednu tzv. politických veřejných funkcionářů, kde je veřejná kontrola přísnější, otevřenější, neb data ve stanovené struktuře z jejich oznámení mají být dostupná všem prostřednictvím internetu. U té druhé skupiny úřednické platí v zásadě stávající režim, že je potřeba vždy individuálně žádat o přístup k těmto údajům.