Vážená paní předsedkyně, děkuji za slovo. Vážené paní poslankyně, páni poslanci, já se pokusím trošku navázat tam, kde můj předřečník, pan vicepremiér Rakušan skončil, tedy vyslovit naději, že vlastně možná to není takové drama, jak to při čtení titulků a některých novinových zpráv či tweetů vypadá.

Dovolte mi nejprve citaci: Vláda bude navrhovat jiný systém - podtrhuji jiný systém - řešení vyvolané migrace - pokračuji -, které je v souladu s mezinárodními konvencemi a respektuje - opět podtrhuji - princip solidarity mezi státy Evropské unie. Prosím pěkně, to je programové prohlášení vlády Andreje Babiše z roku 2017. Takže já myslím, že prostor pro hledání shody tady evidentně je, protože proti tomuhle podle mě málokdo ze současné vládní garnitury by něco namítal.

A nyní vám přečtu další citát. V případě solidarity České republiky bude... V případě solidarity Česká republika bude usilovat o vyvážený text, do kterého se promítnou její dlouhodobé priority a cíle. - A opět podtrhuji: Česká republika může podpořit povinný flexibilní solidární mechanismus, ale i nadále se bude stavět proti takovým návrhům, které by ustanovovaly povinnost a automatičnost redistribuce osob v rámci EU nebo mohly vést k posílení nelegální migrace.

Nebudete tomu věřit, ale to je rámcová pozice k migračnímu paktu z 20. října roku 2020. Tedy z doby, kdy tuto rámcovou pozici formulovala vláda pana premiéra Babiše. Takže z toho já čerpám svůj optimismus, že vlastně k sobě nemáme tak daleko. Naopak mít příliš mnoho optimismu nevyvolává samozřejmě současná hysterická debata, ať už v médiích, nebo na sítích, nebo koneckonců i tady.

Dozvídáme se, že pan vicepremiér lhal, když tvrdil, že tam nejsou kvóty, a když je tato lež o lži vyvrácena, dozvíme se, že pan vicepremiér a pan premiér lhali, když tvrdili, že tam je výjimka, a ona tam skutečně je, když se ukázalo, že tam skutečně je, tak se najednou dozvídáme, že tam možná tedy je, ale vlastně bude platit až za dva roky, což je logické, když celý pakt bude platit až od léta roku 2026.