Vážený pane předsedající, vážení kolegové, vážené kolegyně, děkuji za podněty, které byly.

Uznávám jednu věc, že ten zákon není obvyklý. Není, ona ani ta doba není obvyklá, je to doba, kterou jsme tady nikdy nezažili, a ta podstata, kolem které se točí celá diskuse, ať už tomu budeme říkat pešek, nebo dominový efekt, nebo cokoliv jiného, je jednoduchá. Tu musíme vidět z nadhledu, a to je ta role té vlády. Do 30. 6. plus minus, pokud nenastane nic mimořádného, bude chybět v hotovosti v České republice 600 až 700 mld. korun. Pokud bychom šli tím způsobem, jako například někteří navrhují, to znamená pojďme to vykompenzovat nájemníkům tak, ať to tedy koná vláda, tak jednoduše říkáme, že kdybychom takhle šli krok za krokem, tak ten schodek nebude 200, nebude 300, možná bude 400, a to podotýkám, že jsme na začátku.

V kategorii toho zdraví jsme naštěstí zřejmě všechno zvládli, uvidíme, jak se to bude vyvíjet, ale jsme na začátku ekonomických problémů. To znamená, ta role toho státu je jediná a zásadní - rozložit mezi všechny aktéry té ekonomiky ten závazek, který nám tady vznikne, a každý si ho na sebe musí částečně vzít, počínaje tím státem, o tom není nejmenší diskuse. Proto kurzarbeit, proto ti živnostníci. A můžeme se bavit, co se udělalo lépe, co se udělalo hůře, a můžeme se bavit o tom, co tam ještě doplnit. To je naprosto v pořádku a to je zcela relevantní diskuse, ale nemůže ten stát vzít na sebe všechno, na to prostě a jednoduše mít nebude. Jinými slovy je třeba, aby stát určitými opatřeními toho fiskálního charakteru udělal to, že na sebe převezme tu základní tíhu, což činí mimo jiné i tím schodkem rozpočtu, ad 1, a ad 2 se pokusil určitými nástroji rozložit to břímě mezi všechny aktéry. Zjednodušeně řečeno tak, aby od toho stolu odešli všichni možná trošku naštvaní, ale nikoliv tak, že někoho úplně zabije, a někdo v tom zůstane jako vítěz. Ano, není to vždycky spravedlivé, s tím souhlasím, ani to není jednoduché. Proto do toho zapojujeme banky a snažíme se prostě ten odklad udělat.