Nařízení vlády nyní nově stanovuje pojem „prostor významný z hlediska pronikání hluku z venkovních prostor do vnitřních chráněných prostor staveb“. Je nově upraveno hodnocení chráněného venkovního prostoru staveb, které jsou hodnoceny z hlediska dopadajícího zvuku, tj. nebere se v úvahu zvuk odražený od fasády konkrétní posuzované stavby. „Toto hodnocení je v souladu se stanovením doporučených limitních hodnot Světové zdravotnické organizace, které platí pro dopadající zvuk a z nichž vychází i hodnoty hygienických limitů,“ popisuje ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček. Dále je v souladu s požadavky mezinárodních technických norem ČSN ISO 1996-2. V tomto případě nejde o ochranu lidí zdržujících se těsně před fasádami těchto staveb, protože jejich ochrana je zajištěna limity pro chráněný venkovní prostor, ale o posouzení expozice vnitřních prostor. To je metodicky řešeno odečtením korekce na odraz od hodnot hluku naměřených před fasádou.

Návrh upřesňuje na základě požadavku praxe stávající ustanovení o tzv. nehodnotitelné změně naměřených hodnot hluku tím, že jasně vymezuje, že tento institut je určen především pro posouzení situace před a po realizaci protihlukových opatření, zejména v rámci tzv. časově omezeného povolení provozu nadlimitního zdroje hluku podle § 31 odst. 2 zákona. V rámci povolování této „ dočasné výjimky“ z dodržování limitů se mj. posuzují navrhovaná protihluková opatření z hlediska rozumně dosažitelné míry, tj. zda navrhovaná řešení mají dostatečný efekt a povedou k dostatečnému snížení hlučnosti při únosných finančních nákladech. Je stanoveno, že tento institut nelze použít pro porovnání naměřené hodnoty s hygienickým limitem.

Nově je zavedena rovněž korekce +5dB u stávajících seřaďovacích nádraží pro noční dobu. Je formulačně upravena definice staré hlukové zátěže a upřesněna pravidla pro aplikaci tohoto institutu. Bylo stanoveno, že základní hygienický limit s korekcí +20 dB na starou hlukovou zátěž je možné aplikovat na pozemní komunikace a dráhy uvedené do provozu před rokem 2001 pouze dočasně, a to dokud nedojde k navýšení hluku z jejich provozu o více než 2 dB (tento rozdíl je již sluchově rozpoznatelný). Pokud tato situace nastane a limit staré hlukové zátěže již nelze uplatnit nebo je překročen, má provozovatel zdroje hluku povinnost přijmout příslušná opatření ke snížení hluku s tím, že v tomto případě je nutné pro přesně definované případy stávajících komunikací a drah dodržet základní hygienický limit (tj. bez korekce na starou hlukovou zátěž) navýšený o +5dB, což ve stávající zástavbě představuje realistický, zdravotně odůvodnitelný a ekonomicky dosažitelný požadavek. Obdobný přístup je aplikován v řadě členských států EU.