Vyhlásili jsme od tohoto pátku nouzový stav. Seděli jsme na krizovém štábu, radili se opakovaně s hejtmany, zvažovali celou situaci kolem dokola. A závěr je, bohužel, jednoduchý. Chceme-li zrychlit příjem utečenců z Ukrajiny a zároveň neslevit z pravidel, která slouží k zajištění naší vnitřní bezpečnosti, nouzový stav potřebujeme.

Několik stovek kilometrů od nás zuří válka. Na hranicích stojí desetitisíce válečných uprchlíků, maminky s dětmi, které neví, jestli budou mít kde složit hlavu, a potřebují účinnou pomoc. A my jim tu pomoc poskytujeme a chceme i nadále poskytovat. Jednoduchou. Rychlou. Přehlednou. Protože ti lidé jsou v situaci, jakou drtivá většina z nás nikdy nezažila, jsou skutečně v nouzi.

A je jich až 5 tisíc denně. Právě proto potřebujeme instrument nouzového stavu. Zvláštní právní nástroj, který má řadu zažitých pravidel zrušit, zjednodušit. Používat se má v naprosto mimořádné události. Kdy jindy, než teď? A nutno dodat - nouzový stav automaticky neznamená pracovní povinnost, zavřené školy, obchody, okresy či hranice. Může to být stav, kdy jeho platnost ve svém nejbližším okolí ani nezaznamenáte. A jako ministr vnitra musím říct, že takový nástroj k tomu, abychom účinně a rychle pomáhali, potřebujeme. Teď.