Vážený pane místopředsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci,

já zkusím aspoň částečně zareagovat, zejména asi na mého předřečníka pana poslance Michálka některými odpověďmi a případně samozřejmě ty otázky, o kterých hovoří, těch asi 34 otázek, které poslal pan poslanec Třešňák, tak samozřejmě my na ně odpověď připravíme, ale omlouvám se, bohužel v posledním měsíci Ministerstvo zdravotnictví se primárně věnovalo zvládnutí této epidemie, největší pandemie za posledních sto let v rámci nejenom České republiky, ale i Evropy a Světa, a bohužel jsme se nezabývali tolik vyřizováním korespondence, ale bezesporu toto napravíme a ty otázky odpovíme.

Já bych se možná vrátil k tomu vůbec začátku tak, jak o tom hovořil pan poslanec Michálek, k tomu lednu a debatě o rouškách a podobně a stále opakovanému vystoupení, které jsem tady měl 28. 1. V Evropě první případy potvrzené nemoci koronavirus byly ve Francii 24. 1. To byly první případy, které byly, byly to asi první tři případy, které byly ve Francii, to znamená, není to tak, že bychom vlastně v té době jakkoliv měli informace o tom, že bude docházet k masivnímu šíření v rámci evropského kontinentu, neřku-li v rámci více kontinentů a že tady dojde k jakékoliv pandemii.

My jsme vycházeli samozřejmě z informací od ECDC jakožto našeho hlavního partnera, který poukazoval samozřejmě na určité riziko, střední riziko, že ta nákaza bude zanesena do Evropy, ale rozhodně ne v tomto měřítku. To je zkrátka něco, co nelze nikdy předpokládat, protože když se podíváte na vývoj té pandemie - nebo epidemie tehdy, jak byla označována - i na území Evropy, tak ještě zhruba měsíc do konce února to byly skutečně velmi omezené clustery v rámci jednotlivých zemí, velmi uzavřené v rámci jednotek, možná desítek případů. Nic nenasvědčovalo na konci ledna tomu, že tady budeme mít desítky, stovky tisíc případů tohoto onemocnění.

Takže je to skutečně takové to pověstné "po bitvě je každý generál". Já to tady nechci nikterak zlehčovat. Ale vyčítat, že na konci ledna, 28. ledna jsme měli tušit, že tady bude takto obrovská pandemie, prostě není férové, není to férová argumentace. A i když se podíváme na nějakou historickou zkušenost, a v tomto směru asi ta zkušenost je hlavně z nemoci SARS, což je vlastně velmi podobný příklad, z 80 % velmi podobný virus, tak tehdy v České republice nebyl ani jeden případ nemoci SARS. To ohnisko zůstalo v rámci Asie, kde se nemoc poměrně šířila. I proto jsou také dneska asijské země samozřejmě mnohem lépe připraveny než my, protože mají tu zkušenost, prošly si tím. Ten Taiwan, o kterém hovoříte, ale i další země, to jsou ty asijské země, které si prošly SARsem, mají tu zkušenost - samozřejmě tam pak byla i epidemie prasečí chřipky a dalších. Zkrátka ty asijské země v tomto směru mají mnohem větší zkušenost než my a jsou na to připraveny také lépe než my. To je pravda. Protože zkrátka pokud tu zkušenost máte, pak na základě toho jednáte už v rámci nějakých zavedených postupů. My tu zkušenost nemáme, nikdy tady tomu nikdo nečelil. A je jasné, že jsme také dělali chyby, ale v tomto směru skutečně odkazovat, že 28. ledna jsme měli vědět, že tady budeme potřebovat desítky miliónů roušek a respirátorů, prostě není fér. A jak byly ty zásoby nastaveny, tak to bylo skutečně nastaveno na základě pandemického plánu, který byl schválen, podle toho se postupuje. A zásoby, které byly nastaveny, jsou už takto ve Správě státních hmotných rezerv od roku 2005 nebo 2006 od paní ministryně Emmerové. Ta poprvé byla ta, která nastavila daný počet respirátorů v rámci Správy státních hmotných rezerv a každý ministr poté pouze ty zásobě udržoval včetně ministrů ODS, ČSSD a dalších. Nikdo nerozhodl o tom pojďme navýšit zásoby ve Správě státních hmotných rezerv na 10 mil. respirátorů, nikdo o tom nerozhodl, protože zkrátka ta situace byla taková, že asi nebylo úplně zřejmé, že něco takového budeme vůbec kdy potřebovat. Byly tam nějaké základní zásoby, které jsou teď samozřejmě využity, ale nikdo nerozhodl o nějakém masivním navýšení už od paní ministryně Emmerové. Takže teď to vyčítat ministru Vojtěchovi, proč jsme nenavýšili na 10 mil. respirátorů, si myslím, že zase není úplně férová argumentace, protože jsme zkrátka vycházeli z pandemických plánů, jak byly nastaveny, kdy se vždy počítalo s tím, že primárně ty zásoby budou v rámci jednotlivých nemocnic, kdy nemocnice zkrátka měly určitou zásobu. Ale opět - ta zásoba samozřejmě nebyla dostatečná, ta zásoba byla na nějakou epidemii, která počítala možná s nějakými jednotkami, desítkami případů, ale rozhodně ne s pandemií, která je největší za posledních sto let.