Maďarské předsednictví Rady Evropské unie je už za svou polovinou. Premiér Orbán se na něj pečlivě připravil, když ještě před ním navštívil Berlín, Paříž a Řím a jednal tam o možných prioritách s hlavními představiteli tří největších států unie. Následovala ambiciózní cesta do Kyjeva, Moskvy a Pekingu. Ta měla za cíl napomoci zastavení masového zabíjení na Ukrajině a hledání neválečného řešení konfliktu. Maďarský premiér v něm sice nebyl nijak zvlášť úspěšný, ale podstatné bylo, že téma příměří a míru dostal do světových médií a od té doby žije vlastním životem.

Rozhodně si tím ale nezískal evropský levicově progresivistický mainstream. Ten se stále utápí ve snech o vojenském vítězství Ukrajiny a pokoření Ruska, i když situace na frontových liniích je důkazem, že jde o přání, které nemá nic společného s realitou.

Orbán s úsměvem ignoroval křik bojovníků z komfortních kanceláří a svítících obrazovek o tom, jak si dovoluje vystupovat jménem unie. Což se podle nich nikdy nemělo stát. K tomu ještě po volbách do Evropského parlamentu spoluzaložil frakci Patrioti pro Evropu s cílem posílit suverenitu členských zemí Evropské unie, bojovat proti ilegální migraci a podstatně revidovat Green Deal.