Po roce 2013 volební výsledky ČSSD směřovaly k závěrečné tragédii, která nakonec nastala a nemusí ještě zdaleka být tragédií konečnou. . ČSSD ve sněmovních volbách v tomto roce získala jen 7,27 % hlasů, což čekal jen málokdo.

Samozřejmě, že seriál volebních neúspěchů měl mnoho příčin a mnoho otců, ale tím hlavním faktorem byla totální neschopnost předsedy ČSSD Sobotky a celé jeho skupiny formulovat program, který by zaujal veřejnost, a přesvědčit o své schopnosti řídit a vést stát.

Ta neschopnost řídit stát a být partnerem a současně politickým soupeřem dvou momentálně vůdčích postav české politiky, tedy A. Babiše a M. Zemana, se prokazovala v posledních čtyřech letech velice často, prakticky denně. Ale bylo několik momentů, které nad jiné vynikaly. A tyto momenty prakticky rozhodly o pádu ČSSD až do současné téměř politické bezvýznamnosti.

V březnu 2016 se objevila informace, že předseda hnutí ANO, vicepremiér a ministr financí A. Babiš může mít vážné problémy s dotací z evropských fondů pro tzv. Čapí hnízdo. Tato dotace již podle tehdy zveřejněných podkladů a dílčích informací sdělených v médiích neproběhla lege artis. A. Babiš na věc reagoval arogantně, místo toho, aby uťal nejasnosti a zaplatil celou padesáti milionovou částku zpět do státního rozpočtu, začal s hrou na nevinného. Tehdy měl B. Sobotka možnost Babiše z vlády bez dalšího vyhodit. Vyvolal by sice vládní krizi, ale tu by, na rozdíl od té, kterou vyvolal v květnu 2017, velmi pravděpodobně ustál. Byl by se ale dostal do jedné fronty s dalšími stranami, včetně občanských stran. Ty by alespoň po časově omezenou dobu byly schopny jeho vládu podpořit, a pokud by se s nimi v určitém okamžiku politicky rozešel, mohl vždycky vyvolat mimořádné volby. Velmi pravděpodobně by dopadl s výsledkem diametrálně odlišným od 7,27 % dosaženým v říjnu tohoto roku. Sobotka však váhal, neprojevil schopnosti vůdce. A v sociální demokracii nebyla žádná relevantní síla, která by ho k tomu dotlačila.

Druhým faktorem byl povolební vývoj po krajských a senátních volbách v roce 2016 . Vedení sociální demokracie nebylo schopno přijít po volební prohře s akčním programem, s potřebnou obměnou ministrů za ČSSD, případně jiných členů vlády atd.. Prostě vedení nebylo hybatelem politických událostí v zemi, samo sebe zbavilo strategické iniciativy. Na veřejnost takovéto váhání mohlo působit jedině jako totální bezradnost a neschopnost změnit vládní postup ČSSD. Na veřejnost tento přístup ČSSD musel působit pouze jako snaha problémy vysedět a neřešit je. ČSSD prostě v krátké době podruhé prokázala, že ztratila jakoukoli politickou dynamiku.