V dnešním vydání časopisu Týden se objevil článek, kde jsem byl titulován jako "pohroma" a mám údajně "ničivější vliv než povodně". Článek pojednával o pražské vodohospodářské infrastruktuře a mém údajném vlivu na její privatizaci. Vzhledem k tomu, že text mne zásadním způsobem poškozuje a je v něm uvedena řada lží, které byly vytaženy před volbami v roce 2010, musím uvést věci na pravou míru. Nejen čtenář Týdne by o to neměl být ochuzen.

Samotný fakt, že článek ani v něm uvedené informace nepřebralo žádné seriózní médium nespadající do vlivu mediálního magnáta Jaromíra Soukupa, mluví za sebe. Lituji majitele Týdne, který se v minulosti tvářil jako náš rodinný přítel, že se nechává zneužívat ke kampani proti mě. Je smutné, že seriozně se tvářící týdeník s řadou seriozních novinářů postupuje v tomto případě jako nájemné médium, které se nechá bezskrupulózně zneužít k osobnímu a politickému útoku proti mé osobě. Takto ostatně proběhl i nedávný "rozhovor" s ministryní spravedlnosti Rusnokovy vlády Marií Benešovou, ve kterém o mně bez jakýchkoliv zábran a zcela nechutně šířila lži a nesmysly. Je zřejmě novou pracovní metodou pana Soukupa neumožňovat reakci napadených, v tomto případě mé osoby. Logicky z toho vychází, že v pozadí celé věci jsou  spolupracovníci M. Zemana, které znepokojuje moje zásadová a tvrdá kritika klientelistických praktik M. Zemana a SPOZ, kterou dělám.

Jako náměstek pražského primátora pro finance jsem neměl v kompetenci řešení vodohospodářských služeb města. Pro to byl příslušný jiný člen rady, který zmíněnou záležitost připravoval s právníky a předkládal do rady a zastupitelstva hlavního města Prahy. Mé kompetence v městské radě jsou snadno i dnes dohledatelné. Cena za prodej třetinového podílu města ve společnosti Pražské vodovody a kanalizace přesahující 880 milionů korun byla výsledkem analýzy (!) renomované auditorské společnosti Deloitte & Touche.

V příloze této tiskové zprávy pro úplnost uvádím text důvodové zprávy k této problematice pro někdejší městskou radu Prahy, ve které se každý může zorientovat, jaké možnosti hlavní město Praha mělo po privatizaci většinového podílu PVK, pokud jde například o výši vodného a stočného. A dvoutřetinovou majoritu ve společnosti Pražské vodovody a kanalizace získala společnost Vivendi Water (dnes Veolia) již v roce 2000, tedy rozhodnutím vlády Miloše Zemana (!!), která za to mimochodem vyinkasovala částku přesahující šest miliard korun. Tento prodej byl vlastně základem celého nynějšího problému s dotacemi z EU na rekonstrukci či výstavbu čistírny odpadních vod v Praze. Pokud by tehdy byl převeden celý majetkový podíl na město, jak o to Zemanovu vládu žádal klub zastupitelů ČSSD v pražském zastupitelstvu, k problémům by vůbec nedošlo.

Zemanova vláda tehdy dala přednost tomu, ucpat rozpočtové díry před dlouhodobými zájmy hlavního města Prahy. Celý problém tak způsobila v roce 2000 Zemanova vláda. Házet něco na pozdější rozhodnutí pražského zastupitelstva je vědomá lež či trapná neznalost.

Je pravda, že v létě roku 2002 jsme hledali v městské radě různé finanční zdroje na pokrytí nákladů devastující povodně, která tehdy Prahu zasáhla. Myslím, že výsledky naší práce si mohli všichni ověřit například při nedávných povodních. Praha odolala i díky bezpečnostním prvkům, jejichž intenzivní přípravu jsme po povodni v roce 2002 zahájili. Připomínám, že v roce 2002 byla povodňová ochrana Prahy omezena pouze na Staré a část Nového Města.

Celou "kauzu", byť v trochu jiné podobě, otevřel před sněmovními volbami v roce 2010 někdejší předseda KDU-ČSL Cyril Svoboda. Pokud si dobře pamatuji, raději se potom stáhl z Prahy a kandidoval někde úplně jinde. Zkrátka, sám si uřízl ostudu. Stejně, jako nyní Týden, který se mne v této věci snaží zcela uměle "vykoupat". Budu žádat zveřejnění tiskové opravy a v případě, že tato nebude poskytnuta, předám celou záležitost mému právnímu zástupci.

Jiří Paroubek, poslanec a bývalý náměstek pražského primátora pro finance v letech 1998 až 2004