Dnes máme 28. října. Diskuzi do jaké míry je, či není, udělující součástí ocenění, bychom mohli vést ve zcela obecné, spíše filozofické, rovině, kdyby tím udělujícím ovšem nebyl prezident republiky, Miloš Zeman. V jeho případě je odpověď jasná. Miloš Zeman je součástí předávaného ocenění a je jí rád, pokládá sám sebe za jakousi přidanou hodnotu. Mnoho let jsem seděla v podvýboru Poslanecké sněmovny pro udělování státních vyznamenání. Mnoho kandidátů jsem podpořila svým hlasem, dobrou desítku jsem sama navrhla. Nikdo z nich nikdy nakonec oceněn nebyl, možná proto, že se v mém případě navrhující stal součástí návrhu a nebo proto, že máme s panem prezidentem odlišný pohled na zásluhy a zasloužilé. Na čest, statečnost, poctivost a slušnost tedy v každém případě ano! Ráda bych se tedy omluvila všem těm, kterým jsem to ocenění “zkazila” svou nepřítomností na inauguraci, nepřítomností na všech jeho minulých předáváních, nepřítomností v sále sněmovny kdykoli nás ráčil poctít návštěvou a nakonec na obědě ve Štrasburku v Radě Evropy - tam jsem vážně neměla čas, musela jsem ukrajinským kolegům vysvětlovat jeho výroky o kompenzacích za anexi Krymu. Zbývá však dodat, že většina těch, které jsem navrhovala, i kdyby je nějakým nedopatřením prezident Zeman vybral, by si od něj ocenění stejně nejspíš nevzali. Nevím, jak dopadnou moji letošní kandidáti, ale myslím si, že jména pana profesora Hoschla, pana profesora Štědroně i pana doktora Nevrlého budu mezi oceněným hledat marně, měli by ale vědět jak moc si jich vážím jako lidí i pro práci, kterou udělali pro nás pro všechny i pro tuhle naši zem.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV