Včera tomu bylo přesně 155 let od vzniku Pařížské komuny - pokusu pařížských dělníků o vymanění se z kapitalistické nadvlády a zavedení spravedlivějšího systému, který byl 28. května 1871 společnou snahou německých a francouzských vojsk krvavě potlačen.

Během tohoto krátkého období bylo, mimo jiné, zavedeno všeobecné volební právo a právo na bezplatné vzdělání zbavené církevních vlivů. Byla zrušena dětská práce. Lidé ve všech volených funkcích byli odvolatelní a byla jim vyplácena mzda průměrného dělníka. Prázdné továrny a opuštěné domy bohatých přešly pod společnou demokratickou kontrolu. Zároveň však Komuna selhala především kvůli své izolaci (nepodařilo se jí rozšířit revoluci mimo Paříž), nedostatečné organizaci a váhavosti vůči buržoazii (např. neobsazení Banque de France, dokonce s poukazy na "legálnost" revoluce), což vedlo Karla Marxe k hlubší analýze její zkušenosti a tím k dalšímu rozvinutí přechodu od utopického k vědeckému socialismu (Občanská válka ve Francii, marxists.org/cestina/marx-engels/1871/051871a.html).