Vážená paní předsedkyně, dámy a pánové, slyšeli jsme tady zprávu pana ministra a také zprávu zpravodaje zemědělského výboru a je třeba také reagovat na to, jak na novelu zákona reagují municipality a veřejnost, poněvadž podle nich tato novela neodpověděla na zásadní otázky, které tuto veřejnost zajímají. Totiž není vůbec novým zákonem nebo novelou stávajícího zákona dořešen problém, jak dále ve financování dalšího rozvoje vodárenství, abychom mohli splnit požadavky EU - požadavky EU v tomto sektoru jsou mimořádně nákladné - a zároveň abychom odstranili naprostou nekoordinovanost a chaos, který vládne v hospodaření organizací, které se zabývají vodárenstvím.

Zásadní otázkou je způsob stanovení vodného a stočného, které jsou naprosto netransparentní. Zisk se v mnoha případech stanovuje přirážkou k oprávněným nákladům, nemotivuje provozovatele ke zvyšování efektivnosti hospodaření a snižování nákladů. Provozním společnostem jsou v mnoha případech uznávány veškeré náklady a zisk je obvykle kalkulován přirážkou k těmto nákladům. Provozovatelské společnosti jsou tak spíše motivovány k tomu, aby zvyšovaly své výdaje, než aby snižovaly tyto výdaje. Z dostupných informací, a o tom se v zákonu vůbec nehovoří, je skutečnost, že převážná část provozovatelů účtuje ztráty, které vznikají díky zastaralosti vodovodního systému, uživatelům a tyto ztráty dosahují v průměru až 20 %. Takže otázka dneska ceny vodného a stočného, které v mnoha případech se za metr kubický blíží až k 90 korunám, jsou výsměchem tomu, jak na to reagovala novela zákona.

K problematice činnosti vodárenských organizací byla celá řada připomínek právnických a fyzických osob, že kromě stanovování cen je také kritizován stav, který je v našem sektoru. Jenom pro ilustraci, v současné době je v ČR více jak 5 tisíc vlastníků vodovodů a je zde více jak 2 tisíce provozovatelů vodovodů.

Je naprosto tato činnost nekoordinovaná a vznikají diametrální rozdíly podle toho, kdo je provozovatel a kdo je majitel. Tyto subjekty se diametrálně liší.

Nejlevnější ceny jsou tam, kde soukromá společnost je zároveň vlastníkem a provozovatelem, podstatně hůř je to v případech, kdy vlastníkem je město a provozovatelem je nějaká společnost, které na základě akcionářských práv nebo akcionářskou dohodou nebo jen nájemní smlouvou bylo toto umožněno. Celá řada municipalit prodala veškeré své akcie a jenom má možnost přihlížet k tomu, co se na jejím teritoriu s vodou a kanalizací děje.