Jestliže důvodem je zpřístupnit vzdělání dětem z ohrožených rodin, pak se touto úpravou šlo s kanonem na komára. Podle našeho názoru je to v důsledku hlavně další zbytečný zásah státu do soukromí a rodinného života všech občanů. Pokud se chce stát postarat o ohrožené děti, pak má hledat způsoby, jak lépe podpořit jejich rodiny v jejich roli. Řešením není naložit všem rodičům novou povinnost a trestat je, pokud se z různých důvodů nepodrobí.
Dokonce ani u případů dětí z prokazatelně slabých rodin nepovažujeme kalibr hrozící represe za přiměřený. Nepřihlášení dítěte nebo zanedbání péče o povinné předškolní vzdělávání je totiž považováno za přestupek. Pokuta za nesplnění povinnosti může být do výše 5 000 Kč. Uvalení povinnosti pod hrozbou pokuty neznamená nic jiného než hrozbu dalších dluhů, kterým často právě sociálně slabé rodiny už čelí. Navíc je potřeba vzít v úvahu, jaké náklady si vyžádá samo vymáhání zákona, včetně řešení následků v porovnání s náklady na péči terénní sociální služby a komunitních center.
Nástin řešení od Pirátů
Jak si Piráti představují přiměřený postup státu v oblasti předškolního vzdělávání? Nabízíme hrubou představu, jak postupovat. Kolem pátých narozenin by děti strávily jeden nebo několik dní v mateřské školce. Během něj by bylo možné identifikovat silnější stránky dítěte či jeho případné nedostatky v návycích. Podle výsledku by příslušný odborník – zkušený pedagog, dětský psycholog – rozhodl, že:
Dítě vše zvládá a školku nepotřebuje.
Dítě potřebuje podpořit v konkrétních aspektech. Byl by mu vypracován individuální program se srozumitelným zadáním pro rodiče. Nedílnou součástí by byly konkrétní doporučené postupy, jak s dítětem pracovat na rozvoji kompetencí a také přesně definované cíle. Současně by byla zavedena možnost konzultací s odborníkem a stanovené jakési kontrolní návštěvy ve školce, kde by se v čase sledovaly pokroky dítěte.
S dítětem je potřeba pracovat soustavně, potřebuje celoroční docházku do MŠ.
V kontextu práce s ohroženými dětmi stojí za povšimnutí také samotné požadavky na dítě pro nástup do základní školy, jak jsou nyní vyžadovány. V tomto ohledu je považujeme za náročnější, než by bylo potřeba. Typicky v úrovni numerické gramotnosti, ale například i v nárocích na jemnou motoriku. Splnění všech podmínek všemi odporuje stavu poznání vývoje mozku a biologické realitě individuálních odlišností. Takto nastavené požadavky vlastně vypadají, že někdo vzal průměr populace v každém směru a prohlásil jej za nutné minimum.
Z našeho pohledu má být za hlavní kritérium vždy považována připravenost dítěte k nastoupení školní docházky v 6 letech: osobní hygiena, schopnost poznat své vlastní věci, umět se převléci a přezout. Zohlednění slabšího sociálního a rodinného zázemí má být druhotné. Navržený postup umožní podchytit a řešit problém tam, kde existuje. Pokud spádová základní škola vyžaduje nějakou gramotnost typu „číst, psát, počítat“, měla by pro ni (při dostatku zdrojů) vytvořit podmínky sama, například formou pedagogického poradenství rodičům předškoláků a podobně.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
