Současně bombardovalo Turecko několik stanovišť IS v Sýrii, poblíž tureckých hranic. Až dosud bylo Turecko velkým spojencem islamistických teroristů z IS, neboť umožnilo zahraničním džihádistům se přes území Turecka dostat do Sýrie. Podle amerických zdrojů se takto k IS připojilo asi 3000 bojovníků ze zemí Evropské unie. Turecké nemocnice ošetřovaly raněné bojovníky IS a především turecké pohraniční síly nedovolily tureckým Kurdům přejít hranice na pomoc syrským Kurdům, kteří bránili své město Kobani proti IS. Turecko tehdy evidentně doufalo, že IS porazí Kurdy a bude okupovat Kobani, což se však islamistům nepodařilo, i díky solidární podpoře, kterou syrským Kurdům poskytli iráčtí Kurdové z PKK.

Všechny západní zdroje dosud vysoce oceňovaly statečnost a vojenskou dovednost iráckých Kurdů, tzv.pešmergů (jméno znamená „ti, co čelí smrti“), kteří se zasloužili o osvobození Kobani a spolu se syrskými Kurdy ze strany PYD (Democratic Union Party), respektive jejím vojenským křídlem, známým pod akronymem YPG (Peoples Protection Unit čili Lidové ochranné jednotky) zatlačili bojovníky IS až téměř k jejich hlavnímu městu Rakka v Sýrii. Na osvobozeném území zakládají Kurdové fungující administrativu, která by mohla být základem pro budoucí samostatný Kurdistán. A z toho dostal strach současný turecký prezident Erdogan, který sní o jakémsi obnovení osmánské sunnitské dominance, pro níž je nesmiřitelným nepřítelem čtrnáctimiliónová menšina tureckých Kurdů, stejně jako turecká sekulární levice, odbory apod.

Jsme přesvědčeni, že obava z možného vzniku nezávislého Kurdistánu vysvětluje současné turecké bombardování kurdských velitelských štábů PKK v Iráku. Prezident Erdogan by si přál zlikvidovat PKK, vznikající kurdskou autonomii v Sýrii, a významně oslabit postavení iráckých Turků, stejně jako velké kurdské menšiny v Turecku a sekulární turecké opozice. S tím jistě souvisí i zatýkání stovek aktivistů PKK v Turecku, levicových a odborářských představitelů, spolu se známými stoupenci IS.
Před několika dny se na výzvu Turecka sešlo v Bruselu mimořádné zasedání Aliance, jejíž zástupci uvítali změnu postoje Turecka, a bombardování pozic tzv.Islámského státu v Sýrii 23.a 24.července. Nezmínili však, že toto bombardování bylo svým rozsahem a dopadem velmi omezené. Na rozdíl od bombardování kurdských pozici, k němuž vzlétlo 75 tureckých F-16 a i F-4E 2020, které v několika vlnách bombardovaly více než 400 PKK cílů. V reakci na toto bombardování oznámilo vedení PKK, že pokračování dvouletého příměří s Tureckem již „nemá smysl“. Erdogan reagoval ujištěním, že mírové rozhovory s PKK nemají žádnou budoucnost. Český generál Petr Pavel, předseda Vojenského výboru NATO, Erdogana jednoznačně podpořil prohlášením, že je pro Turecko zcela legitimní zničit základny teroristů z PKK. Na druhé straně i generální tajemník Stoltenberg vyjádřil naději, že mírové rozhovory s Kurdy budou obnoveny a konflikt nebude nadále eskalován. Podobně opatrný byl i český velvyslanec při NATO Jiří Šedivý, který s odvoláním na nejmenované zástupce některých členských zemí NATO, zmínil jejich žádost o větší „proporcionalitu úderů“.