Ale jsou i  další oblasti, do kterých se stále promítají pomyslné hranice mezi evropskými státy. I zde je na místě debata, zda by nebylo správné přistoupit k obdobné regulaci. Mám na mysli především sektor bankovnictví, který je svými poplatky přímo proslulý. První vlaštovky ale už můžeme vidět i zde. V dubnu tohoto roku europoslanci podpořili zastropování mezibankovních poplatků, které si mezi sebou při každé transakci platební kartou účtují banky. Já se ale domnívám, že snaha o ochranu spotřebitele by se s tímto opatřením neměla zastavit. Nejen ze strany Evropské unie, ale například i České národní banky.

Česká republika je v oblasti bankovních poplatků bohužel smutným šampionem.  Na základě údajů, které zveřejňuje ČNB, se za rok 2013 na bankovních poplatcích celkově vybralo přes 37,035 mld. korun. Pro zajímavost, to je skoro čtyřikrát více, než činí roční rozpočet Ministerstva kultury.

Za do očí bijící, až přímo absurdní, poplatky považuji ty, které si některé banky účtují za příchozí i odchozí zahraniční platby a europlatby. Ty se pohybují i v řádech několika stovek korun za jednu odchozí platbu. V roce 2012 Evropská unie stanovila pravidla pro provádění platebního styku mezi bankou a klientem na území EU. Z hlediska cen za přeshraniční platby v eurech platí, že ceny účtované bankou nesmějí být vyšší než ceny za domácí platby v eurech. Zjednodušeně řešeno, pokud jde o převod do země používající jako národní měnu euro, nesmí banka odesilateli naúčtovat vyšší poplatek než za vnitrostátní platbu. Zdá se, že problém by mohl být vyřešen, pokud si v České republice otevřeme účet v eurech. Bohužel ale většina tuzemských bank na takové převody pohlíží jako na cizoměnové, jelikož naší národní měnou není euro. Proč by ale čeští občané, podnikatelé i společnosti měli být takovýmto způsobem trestáni za to, že v České republice nemáme euro?