Premiér Sobotka: Evropa je v tuto chvíli znovu na osudové křižovatce

18.06.2015 20:49 | Zprávy

Projev na 30. mimořádné schůzi Poslanecké sněmovny dne 18. 6. 2015

Premiér Sobotka: Evropa je v tuto chvíli znovu na osudové křižovatce
Foto: Hans Štembera
Popisek: Premiér Bohuslav Sobotka

Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, už jsem se trošku obával, že Sněmovna začne projednávat a hlasovat o návrhu usnesení ještě dříve, než zazní zpráva, kterou opozice tak požadovala na jednání Poslanecké sněmovny. Jsem rád, že se mohu dostat ke slovu, protože mě přece jenom poněkud zmátlo, když jsem přišel do Sněmovny, viděl jsem na tabuli bod Informace předsedy vlády České republiky o řešení nelegální imigrace do Evropské unie a vystupovala paní poslankyně Němcová tady k této záležitosti.

Dovolte mi, vážený pane místopředsedo, vážení poslanci, vážené poslankyně, abych se nyní tedy po tři čtvrtě hodině mohl vyjádřit za vládu České republiky k této záležitosti. Jsem přesvědčen, že Evropa je v tuto chvíli znovu na osudové křižovatce. Migrační krize, která je v tuto chvíli, vyžaduje velmi silnou spolupráci jednotlivých členských zemí Evropské unie. Tuhle krizi nemůže vyřešit žádná země samostatně. Žádná země ji není schopna zvládnout sama o sobě jenom nějakými svými opatřeními na národní úrovni. To je naprostá iluze.

Řešení krize vyžaduje také i nezbytnou míru solidarity v rámci Evropské unie. Vyžaduje to také pevné vedení Evropské komise, protože je zřejmé, že je to právě Evropská komise, jejíž role byla posílena. Koneckonců také tím, že máme dneska stálého předsedu Rady Evropské unie, že máme stálou představitelku Evropské unie pro zahraniční politiku. Čili na základě minulých změn, ke kterým došlo v unii, tak je do značné míry posíleno vedení Evropské unie a to nyní v tuto chvíli musí obstát. Musí být dostatečně pevné a musí být dostatečně rozhodné.

Bohužel do doby, než tahle krize vypukla, se nám nepodařilo v rámci Evropy vytvořit silnější pilíř společné zahraniční a společné obranné politiky. Myslím, že zejména v situaci, kterou zažíváme dnes ve vztahu k Ukrajině, ale i ve vztahu k té migrační krizi, která je minimálně stejně vážná jako to, co se odehrává na východě Evropy, a možná ještě vážnější, tak je myslím chyba, že Evropa nemá silnější a lépe zorganizovanou linii vlastní obranné politiky a že nemá silnější linii zahraniční politiky. Ještě se k tomu vrátím, až budu mluvit o jednotlivých aspektech a o možnostech řešení, která jsou před námi.

Proč je Evropa na osudové křižovatce? Mimo jiné proto, že situace v našem bezprostředním okolí se výrazně zhoršila. Snaha o export hodnot liberální demokracie do zemí, které mají velmi odlišnou historii, kulturu a náboženství, se v řadě případů tragicky nepovedl. Mezinárodní instituce, ať už je to OSN, OBSE, ale i organizace, kde jsme členy, jako je NATO, nebo i Evropská unie, nebyly schopny zvládnout problémy širokého pásu, který se nachází na jih a na východ od Evropské unie. To se prostě nepovedlo. Čili v posledních letech jsme svědky výrazné destabilizace našeho okolí.

Evropská unie, když se dneska podíváte na mapu, a vím, že pan ministr vnitra Chovanec tady rozdal mapu, která ukazuje ta ohniska, ty země, ze kterých přichází a vychází migrační proud, o kterém tady budeme diskutovat, když se podíváte na tu mapu, tak Evropa tady vlastně zůstává jako určitý ostrov stability. Ostrov relativně vysoké životní úrovně. Místo, kde lidé mají šanci nejenom na bezpečnost, elementární bezpečnost, ale také na zajištění zdravotní péče a základní sociální zabezpečení. A nemůžeme se divit, že ostrov stability uprostřed znejistěné Severní Afriky, uprostřed války na Blízkém Východě, tak že samozřejmě přitahuje pozornost lidí, kteří přemýšlí o tom, jak stráví zbytek života, jestli ho stráví uprostřed nejistoty, úpadku, rozkladu svých vlastních zemí, anebo jestli zkusí štěstí někde jinde.

Ukrajina. Její ekonomický propad. Válka na východě v Donbasu. Rozpad Sýrie. Občanská válka, která tam zuří. Rozpad Iráku. Faktický rozpad Iráku. Rozpad státních struktur v Somálsku. Situace v Mali. Boje s islámskými extremisty ve Střední Africe. Rozpad Libye, kde zuří občanská válka. To je prostě jenom velmi stručný popis toho, co se odehrává v okolí Evropy. Já se k tomu ještě dostanu.

To, co se odehrává, má samozřejmě i vážné vnitřní důsledky. Když mluvím o tom, že Evropa je na křižovatce, tak samozřejmě řešení, která budeme volit, ovlivní i náladu, názory občanů, jak je budou v příštích letech uplatňovat i ve volbách. Máme demokratický systém. Evropa sama je založena na demokratických principech. A obávám se, že pokud Evropa zvolí špatné řešení, ještě se k tomu pak dostanu, já za součást špatného řešení kvóty pokládám, tak se obávám, že to bude jenom živá voda. Živá voda pro extremisty, živá voda pro xenofoby, pro okrajové proudy, které v konečném důsledku mohou zesílit do té míry, že vůbec rozloží Evropu, že zabrání jakémukoliv smysluplnému pokračování další evropské integrace. To si myslím, že je velký problém.

Samozřejmě vnitřní důsledky se projevují také tím, že v druhé, třetí generaci přistěhovalců z muslimského prostředí z arabského světa dochází k jejich radikalizaci.

I v důsledku ideového kontaktu s Islámským státem. Potomci přistěhovalců ve druhé a třetí generací odchází bojovat do Iráku, odchází bojovat do Sýrie. Řada z nich se bude vracet do Evropy. Zažili jsme atentáty v Paříži. čili to, co se odehrává, zvyšuje napětí uvnitř Evropy, nejenom politické, ale také bezpečnostní napětí. Ještě než dorazila migrační vlna, tak jenom připomínám obavy z terorismu, které se rozšířily zejména po brutálním atentátu v Paříži. Čili tohle všechno je věc, která výrazným způsobem komplikuje situaci v Evropě. Abych doplnil ten obraz, tak si myslím, že je potřeba také připočíst velmi objektivně narušené vztahy mezi Evropou a Ruskem, ke kterým došlo v důsledku krize na Ukrajině. A jenom připomínám, že kooperace s Ruskem třeba na Blízkém východě nebo v severní Africe může být v řadě ohledů velmi důležitá. Ta spolupráce byla v důsledku krize na Ukrajině narušena a to samozřejmě může také znamenat určitá omezení pro náš manévrovací prostor.

Jak už jsem zmínil, nemyslím si, že lze tuto situaci podceňovat. Nemyslím si, že to je otázka jenom několika příštích měsíců, že se to přežene a za několik měsíců bude tady jiné téma. Myslím si, že to je otázka několika let, možná i řady let. Myslím si, že to změní Evropu, že to změní evropskou politiku a teď je na nás, abychom jako Česká republika působili směrem, o kterém jsme přesvědčeni, že Evropě pomůže.

Dovolte mi, abych se tedy podrobně vyjádřil k té situaci, abych se pokusil zareagovat i na některé připomínky, které zde už předem zazněly v rámci vystoupení zástupců klubů, které svolaly tuto schůzi. A začnu u toho, co se vlastně odehrává.

Nejvýznamnější a teď mluvíme o migraci, migranti do zemí Evropské unie směřují hned několika silnými proudy. Nejvýznamnější je centrální středomořská trasa. Potom západobalkánská trasa a východní středomořská trasa. V roce 2014 využilo centrální středomořskou trasu 170 000 běženců, což činilo nárůst 270 % oproti roku 2013. Za prvních pět měsíců letošního roku dorazilo k italským hranicím 47 000 uprchlíků. Jednalo se zejména o lidi z Eritreje, Somálska a další obyvatele subsaharské Afriky. Pokud jde o západobalkánskou trasu, směřovalo loni do Evropské unie 37 000 běženců, což znamenalo takřka 90% nárůst oproti roku 2013. Jenom letos překročilo hranice v tomto regionu přes 50 000 migrantů, především lidí z Kosova, Afghánců a Syřanů. Z této trasy se momentálně stává hlavní migrační proud.

Pokud jde o východní středomořskou trasu, ta zaznamenala v roce 2014 přes 50 000 nelegálních překročení hranic. Jenom letos ale tudy už prošlo 47 000 běženců, zejména lidí ze Sýrie a Afghánistánu. Uvedené statistiky a obzvlášť jejich rapidně vzrůstající trend jsou alarmující a přirozeně nemohou nechat Evropu jen pasivně přihlížet dalšímu vývoji.

Jak je patrné ze spektra národností, které do Evropy nejčastěji směřují, jako hlavní příčinu uvedených migračních toků je nutno označit množství konfliktů, které probíhají v našem okolí. Když se dnes bavíme o uprchlících, bavíme se o migraci. Myslím, že se bavíme především o následcích. A často zapomínáme na to, co stálo na začátku. Situace v severní Africe a na Blízkém východě se stala velmi nepřehlednou a komplikovanou. Pro většinu z nás je velmi obtížné se v ní orientovat a dopátrat se kořenů této politické, bezpečnostní a humanitární tragédie. Proto mi, vážené poslankyně a vážení poslanci dovolte nejprve malou exkurzi k tomu, co vedlo k destabilizaci této části světa, protože si myslím, že bez znalosti příčin lze následky řešit jen velmi těžko.

Dne 17. prosince 2010 se v Tunisku upálil mladý pouliční prodejce, který svým zoufalým činem protestoval proti šikaně policie a státních úřadů. Probudil tím dlouho potlačované frustrace svých spoluobčanů, vysoká nezaměstnanost, korupce, špatné životní podmínky vehnaly do ulic statisíce Tunisanů, kteří svým tlakem donutili odstoupit tamního dlouholetého prezidenta bin Alího. Tehdejší protesty v Tunisku zahájily vlnu sociálních a politických nepokojů, které se postupně přelily do Egypta, přelily se do Libye, Sýrie a také dalších arabských zemí. Arabské jaro tehdy zasáhlo velkou část oblastí, které dnes jsou zdrojem této migrační vlny. A arabské jaro zasáhlo také svět do značné míry nepřipravený. Přestože existovaly předpovědi, že ty autoritářské režimy, které v tomto regionu dlouho působily, dříve nebo později padnou, neexistovala strategie a neměla ji podle mého názoru ani Evropa a neměly ji ani Spojené státy, na základě které bychom mohli efektivně jednat. Zatímco Tunisku demonstrace přinesly svobodné volby a vznik demokratické vlády, tak v ostatních zemích už průběh nebyl a ani dnes není nijak optimistický. V Libyi střet opozice a diktátorského režimu Kaddáfího vyústil v krvavé boje, při nichž zemřely tisíce lidí. Jenom připomínám, že v březnu roku 2011 koalice Spojených států, Francie a Velké Británie zasáhla proti prorežimním silám a usnadnila tak vítězství tamější opozice. Jenomže vítězství opozice v Libyi nevedlo k tomu, že by se Libye vydala na cestu stabilizace a demokratizace. Libye je dnes zmítaná občanskou válkou, je tam několik znesvářených frakcí, je tam dvojvládí, rozpadl se státní aparát, byly narušeny základní funkce státu. Mezinárodní společenství se snaží vyjednat příměří, snaží se organizovat rozhovory, ale ty zatím bohužel nevedly k žádnému reálnému výsledku.

Ještě komplikovanější a tragičtější je situace v Sýrii. Zde byly před čtyřmi lety poklidné protirežimní protesty prezidentem Bašírem tvrdě potlačeny. Vedlo to k ozbrojenému povstání. Z Iráku se do Sýrie přesunuly militantní skupiny džihádistů, které začaly bojovat nejenom proti Asadovu režimu, ale také proti části syrské opozice. Čili dnes máte v Sýrii občanskou válku několika znesvářených skupin.

Podívejme se na Irák. Islámský stát obsadil přes třetinu syrského území a obsadil také významnou část Iráku. Z Iráku v roce 2011 odešla americká armáda a přechod země k demokracii do značné míry rovněž ztroskotal. Ztroskotal na nepřátelství jednotlivých náboženských sekt. Vznikla skupina Islámský stát, která v červnu roku 2014 velmi rychle převzala moc nad velkou částí západního a severního Iráku. Když se dnes podíváte na Irák, tak Irák směřuje spíše k rozpadu než k čemukoliv jinému.

To je velmi stručný a letmý popis toho, co se odehrávalo v minulých letech na jih a jihovýchod od schengenských hranic Evropské unie. Já myslím, že po tom, co se tam odehrálo, se nikdo nemůže divit tomu, že dochází k této vážné situaci a že stále více lidí se snaží z tohoto regionu dostat do míst, která jsou více stabilní.

Evropská unie a Česká republika, jak už jsem zmínil, v posledních letech nestály stranou. Snažili jsme se přispívat ke stabilizaci tohoto regionu. Poskytovali jsme humanitární asistenci, poskytovali jsme rozvojovou pomoc, ale samozřejmě ty investice, které byly realizovány ať ze strany nás nebo dalších zemí, tak zatím k pozitivnímu výsledku nevedly.

Pokud jde o postup Evropské unie. V reakci na tragické události ve Středozemním moři, které souvisely s tím, že ten původní silný migrační proud, který směřoval do Evropy z Afriky, tak byl spojen s transporty po moři, které byly realizovány na lodích, které velmi často nebyly schopny v pořádku dospět k italským břehům, tak došlo k celé řadě tragédií, které si vyžádaly velké množství lidských životů.

V reakci na tyto tragické události ve Středozemním moři se 23. dubna letošního roku v Bruselu uskutečnilo mimořádné zasedání Evropské rady a myslím si, že to mimořádné zasedání Evropské rady v zásadě ohraničuje období, kdy se téma migrace stává zásadním a klíčovým tématem z pohledu fungování Evropské unie.

Cílem jednání Evropské rady v dubnu bylo nalézt účinnou odpověď unie a členských států na aktuální migrační krizi. Hlavy států a vlád tehdy přijaly společné prohlášení, v němž schválily konkrétní kroky ve čtyřech oblastech.

První oblastí je záchrana lidských životů na moři, a to především posílením operace Triton a Poseidon a rozšířením pátracích a záchranných akcí v rámci mandátu agentury Frontex.

Za druhé, tím cílem byl boj proti obchodníkům s lidmi a proti kriminálním aspektům migrace, kde Evropská rada rozhodla o záměru konkretizovat úsilí vedoucí k identifikaci a ničení plavidel, která pašeráci používají.

Za třetí, jako cíl byla definována prevence nelegálních migračních toků, kde je klíčová spolupráce se třetími zeměmi.

A za čtvrté, posílení solidarity a odpovědnosti uvnitř Evropské unie.

Evropská rada v rámci posledního uvedeného bodu zavázala členské státy k účinnější koordinaci přesídlování s možností mimořádné relokace, avšak na čistě dobrovolné bázi, a to bez jakékoli kvantifikace. Česká republika tehdy přivítala svolání mimořádné schůzky Evropské rady, podpořila přijetí společného prohlášení s tím, že na tomto jednání jsem jako předseda vlády České republiky zdůraznil zájem České republiky na zachování principu dobrovolnosti při přijímání uprchlíků.

Na současnou situaci reagovala i Evropská komise. Evropská komise 13. května zveřejnila sdělení nazvané Evropský program pro migraci. V něm představila svou vizi dalšího fungování migračních politik Evropské unie, to znamená okamžité řešení situace, a také strategický přístup k migraci. Program konkretizovala komise 27. května, když předložila návrh na spuštění nouzového relokačního systému dle článku 78 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie. Relokováno by mělo být 24 tisíc žadatelů o azyl z Itálie a 16 tisíc žadatelů o azyl z Řecka. V obou případech by se mělo jednat o občany Sýrie a Eritreje. Na Českou republiku by podle tohoto návrhu Evropské komise připadlo 3,32 % z celkového počtu relokací, tz. 797 osob z Itálie, resp. 531 osob z Řecka. Celkem by tak Česká republika na základě návrhu Evropské komise měla přijmout 1 328 relokovaných osob.

Téhož dne také zveřejnila Evropská komise i doporučení k mechanismu na přesídlení 20 tisíc uprchlíků do členských států Evropské unie, kde na Českou republiku připadá 525 osob. Oba mechanismy, které navrhla Evropská komise, vychází z redistribučního klíče, který je vytvořen poměrně na základě těchto kritérií: 40 % tvoří velikost populace, 40 % tvoří hrubý domácí produkt, počet žádostí o azyl či přesídlení osob na milion obyvatel v období 2010 - 2014 tvoří 10 % a míra nezaměstnanosti 10 % tohoto kritéria.

Zatímco přesídlovací mechanismus má v návrhu komise formu doporučení a je dobrovolný, u relokací se v případě jejich ustavení má jednat o schéma s povinným zapojením všech členských států Evropské unie, včetně České republiky.

Jsem přesvědčen o tom, že tímto návrhem, který jsem vám právě popsal, Evropská komise nerespektuje závěry mimořádného dubnového zasedání Evropské rady, protože na tomto zasedání se členské státy shodly na dobrovolnosti přerozdělovacích mechanismů. Takovýto postup Evropské komise je pro Českou republiku neakceptovatelný a může představovat rovněž nebezpečný precedent do budoucna. Je totiž otázkou, proč se má scházet Evropská rada na úrovni demokraticky zvolených představitelů členských zemí a přijímat závěry, když tyto závěry Evropská komise nerespektuje. Připomínám, že mandát Evropské komise je odvozen jak od Evropské rady, tak od Evropského parlamentu. Evropská komise by tudíž měla respektovat závěry Evropské rady. To, že tu existuje takto velká diferenciace, je pro Českou republiku nepřijatelný postup Evropské komise.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, vláda České republiky se migrační problematice intenzivně věnuje. Pokud jde o ten nejvíce diskutovaný návrh komise, tedy přerozdělovací mechanismy, je pozice vlády České republiky jasná. Odmítáme systém kvót pro přerozdělování migrantů a povinné zapojení členských zemí do schémat navržených Evropskou komisí. Trváme na tom, že to musí být národní vlády, které mají mít šanci kontrolovat migrační toky do svých zemí a regulovat je s ohledem na ekonomickou, sociální a bezpečnostní situaci. Neregulované migrační toky, pokud trvají příliš dlouho, mohou rozložit jakýkoli státní mechanismus a jakýkoli sociální systém. Stanovisko naší vlády je takové, že do navrhovaného Evropského programu na relokaci se Česká republika zapojí jen v případě, že se bude jednat o dobrovolné schéma. V opačném případě nemůže Česká republika tento návrh Evropské komise podpořit.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, současně je potřeba si uvědomit, že tváří v tvář humanitární a imigrační krizi nevystačíme pouze s tím, že bychom odmítli tento návrh Evropské komise. Na podporu svého stanoviska, tedy zachování dobrovolnosti mechanismů, budeme na zasedání Evropské rady příští týden připraveni jednat o možnostech posílení solidárních aktivit České republiky. Budeme připraveni v jednání deklarovat ochotu, ovšem s tím, a na to kladu důraz, samostatně a dobrovolně mimo navržený program. Pokud jde o konkrétní formu bilaterální spolupráce s Itálií, s Řeckem nebo s Německem či Rakouskem, musí to být otázka našeho národního rozhodnutí. Takovýto přístup je v souladu s dlouhodobým postojem České republiky. My se snažíme dlouhodobě solidárně působit a zmírňovat následky migrační krize. My jsme přijali v uplynulých letech řadu opatření, která cílí na efektivní podporu a rozvoj třetích zemí, které jsou zdrojovými a tranzitními zeměmi migrace. Jejich účelem je jejich stabilizace a další rozvoj. V lednu tohoto roku naše vláda schválila program na pomoc uprchlíkům v regionech původu, na který bude uvolněno sto milionů korun ročně. Pro rok 2015 je převážně prioritou region Blízkého východu v souvislosti s humanitární krizí v Sýrii. Předpokládáme, že tento projekt bude každoročně obnovován, podle vývoje situace bude také možné modifikovat částku, kterou na stabilizaci v těchto regionech poskytneme.

Chci také připomenout, že Česká republika se zapojuje do společných evropských programů rozvoje a ochrany ve třetích zemích. V roce 2014 jsme se zapojili do realizace programu pro Blízký východ v oblasti Jordánska a také v Libanonu a v Iráku. Poskytli jsme naprosto konkrétní finanční příspěvky a v letošním roce se také zapojíme do programu pro Severní Afriku. Od roku 2008 se také Česká republika dobrovolně zapojuje do přesídlovacích aktivit prostřednictvím koncepce národního přesídlovacího programu. Chci připomenout, že v roce 2015 jsme se rozhodli pro dobrovolné přesídlení 15 syrských rodin se zraněnými nebo nemocnými dětmi z Jordánska. Celkem půjde o 70 osob.

Mezi naše další solidární aktivity patří stipendijní program vlády pro 20 syrských uprchlíků z Jordánska na českých veřejných vysokých školách. Chci připomenout průběžnou humanitární pomoc uprchlíkům a vnitřně vysídleným osobám v důsledku konfliktů a velkých katastrof. A chci také připomenout program MEDEVAC, v jehož rámci vysílá Česká republika pravidelně do regionů, které se potýkají s velkými migračními vlnami, lékařské týmy pro léčbu nemocných uprchlíků na místě. My jsme země, která je solidární, jsme země, která pomáhá a chci jasně deklarovat, že jsme také země, která pomáhat bude. Ale naším cílem je nastavit systém podpory a pomoci takovým způsobem, abychom řešili příčiny migrace, ne abychom pouze reagovali na její důsledky. Takto je zatím nastavena naše imigrační politika a v rámci Evropy chceme debatovat o tom, aby takto byla primárně nastavena i politika Evropské unie.

Řada otázek, které zde zazněly, se týkaly politiky azylu. Chtěl bych se stručně o těchto pravidlech nyní zmínit. Česká republika se jako člen Evropské unie mimo jiné zavázala ke spolupráci v oblasti azylu a uprchlictví a v souladu s těmito závazky se musíme zabývat každou žádostí o azyl, kterou obdržíme. Česká republika si tak stejně jako kterýkoliv jiný stát Evropské unie nemůže vybírat osoby, jejichž žádosti bude posuzovat. Povinnost poskytnout mezinárodní ochranu vyplývá i z čl. 43 naší Listiny základních práv a svobod. Nicméně pravidla pro přiznání národního statusu azylanta si každý stát určuje sám. Základním právním předpisem u nás je zákon o azylu, zákon o dočasné ochraně cizinců. Česká republika dnes sice není primární cílovou zemí pro cizince z třetích zemí, musí však reagovat na možné zvýšené vlny uprchlických toků do České republiky.

Imigrace a příliv žadatelů o azyl má i důležitý bezpečnostní aspekt. Při přijímání uprchlíků je nezbytné klást důraz na minimalizaci bezpečnostních rizik a s ohledem na události posledních měsíců Ministerstvo vnitra jako reakci na zhoršující se situaci a jako snahu dostát svým unijním závazkům předložilo návrh vyhlášky, kterou se provádí zákon o azylu a zákon o dočasné ochraně cizinců. Problémem je, že v současnosti stoupá počet uprchlíků žádajících o politický azyl. Členské státy mají jednak omezené kapacity, a jednak celková integrace těchto lidí je náročnější než přijetí legálních migrantů, kteří do cílové země přichází dobrovolně z ekonomických důvodů. Jedním z cílů legální migrace je podporovat právě migraci ekonomickou, tj. přivést do České republiky kvalifikované zahraniční pracovníky, kteří jsou schopni přispívat k rozvoji ekonomiky. Tady je naším zájmem, a to musím říci, že je součástí politiky vlády, aby k nám přicházeli zejména lidé ze zemí, které jsou kulturně a nábožensky blízké, kteří mají šanci na dobrou a bezproblémovou integraci. Naší prioritou v této oblasti je minimalizovat nelegální migraci a zároveň zřetelně rozšiřovat osoby, které splňují podmínky pro udělení mezinárodní ochrany. Je potřeba tyto lidi, kteří splňují podmínky pro udělení politického azylu, oddělovat od čistě ekonomických migrantů. Političtí uprchlíci musí mít šanci na to, aby se u nás dočkali pomoci. U ekonomických migrantů je vždycky nutno respektovat možnosti a situaci jednotlivých zemí. Na ekonomickou migraci nejsou žádná zaručená práva.

Ještě mi tedy dovolte, abych se vyjádřil k pozici České republiky, k opatřením, která jsou navrhována v rámci reakce na současnou migrační situaci. Česká republika prosazuje geografickou vyváženost opatření v rámci migrace. Upozorněme také na fakt, že je potřeba řešit situaci nejenom ve Středozemním moři, ale i v dalších krizových oblastech. Není možné zapomínat na situaci na Ukrajině, která se ekonomicky výrazně v posledních letech zhoršila, není možné zapomínat na situaci na západním Balkánu, kde v některých zemích také cítíme relativně silnou nestabilitu. Dalším klíčovým prvkem strategického přístupu Evropské unie musí být efektivní správa vnějších hranic a posílení jejich ochrany. Současná krizová situace reálně ohrožuje fungování schengenského prostoru. Objevují se myšlenky, které prosazují revizi Schengenu. Česká republika měla své další kroky podřídit tomu, aby byl volný pohyb osob v rámci Evropské unie zachován v plném rozsahu, neboť se jedná o klíčový princip, který rovněž velmi kladně vnímá i naše veřejnost. Lepší fungování vnějších hranic, nebo lépe řečeno alespoň nějaké fungování vnějších hranic, protože myslím si, že fungování vnějších hranic se v tuto chvíli v Itálii a v Řecku do značné míry zhroutilo, alespoň nějaké fungování vnějších hranic by nám v tomto směru mělo výrazně pomoci.

Chci zdůraznit, že Evropská unie nemůže dlouhodobě fungovat bez toho, aby byla schopna zajistit ochranu svých hranic. Bohužel v Řecku a v Itálii se tato ochrana do značné míry zhroutila. Zhroutila se pod tlakem kampaně organizované obchodníky s lidmi a zhroutila se pod tlakem destabilizace zemí, které leží v bezprostřední blízkosti Evropské unie. Takový stav ochrany hranice je pro dlouhodobé fungování schengenského systému nepřijatelný a nemožný. Já se domnívám, že pokud nedojde k tomu, že budou dodržována pravidla v celém rozsahu schengenského prostoru, tak to dříve nebo později může vést k tomu, že se schengenský prostor zhroutí. To, co je důležité, také je, aby Evropská unie a jednotlivé státy nepodcenily kriminální aspekty toho, co zažíváme. Kriminální aspekty, protože tady jde velmi často také o byznys. Proto je důležité, aby existovala posílená spolupráce policií resortů spravedlnosti v jednotlivých zemích v boji proti převaděčům, proti obchodníkům s lidmi; ty sítě zasahují velkou část Evropy, nejsou to jenom sítě organizované v Libyii, ale jsou to také sítě organizované dneska už v Itálii nebo na západním Balkáně, a je důležité, aby tady existovala koordinovaná spolupráce v boji proti těm, kdo si z migrace udělali výnosný, velmi výnosný a jednoduchý obchod.

Evropská unie musí přehodnotit současnou návratovou praxi. Buď návratová praxe neexistuje vůbec, anebo je neefektivní. Do Evropy přitom přichází mnoho uprchlíků, jejichž žádost o azyl není motivována bezprostřední potřebou ochrany, ale přístupem k životní úrovni a k sociálním výhodám v některých členských státech. Proto říkám, je důležité, aby každý stát byl schopen regulovat ekonomickou migraci.

Pokud jde o už zmíněné přesídlovací nebo relokační mechanismy. Jak už jsem zmínil, trváme na tom, aby zůstaly na dobrovolné bázi. Není to řešení příčiny, ale následku. Kvóty mohou zapůsobit paradoxně jako pozvánka do EU a jako povzbuzení organizovaného zločinu převaděčů. Jsem přesvědčen o tom, že problémy afrických a blízkovýchodních zemí jednoduše nelze řešit tím, že jejich obyvatelstvo nebo jejich aktivnější elity se přestěhují, přesunou hromadně do Evropské unie. V těchto zemích takový exodus nutně povede k její další degradaci, k jejich dalšímu zaostávání, což jen dále roztočí migrační spirálu. Navrhované kvóty jsou proto nesystémovým krokem, nepřinesou řešení migračního tlaku, přinesou jeho rozptýlení, které sice možná uleví některým členským státům, což ale může být pouze iluze, protože pokud budou kvóty využity pro země, které nejsou hlavními cíli pro migraci , tak tito lidé v nich zůstanou a budou stejně směřovat do zemí, které poskytují mnohem větší sociální výhody. Vytvoří se ovšem neočekávaný tlak na kapacity dalších členských států včetně České republiky.

Vysoký a neočekávaný přísun migrantů do Evropy může dále vyvolat nárůst antagonismu podle etnického a náboženského klíče. Nesmíme zapomínat na to, že navrhovaný systém přerozdělování v rámci současných společných pravidel nezabrání v žádném případě tomu, aby lidé, kteří získají azyl na základě relokace, nesměřovali do úplně jiných států, než ve kterých tento azyl získali. Česká republika se v žádném případě nezříká své solidární odpovědnosti. Já myslím, že to je patrné z výčtu opatření, která jsme už udělali. Pomáhali jsme a jsme ochotni pomáhat na dobrovolné bázi, jsme si moc dobře vědomi toho, že nemůžeme zavírat oči před realitou.

Musíme odmítnout šíření nenávisti proti uprchlíkům, protože to velmi často může být jenom munice ve snaze získat na tom nějaké politické body, ale současně nelze založit přerozdělovací systém, který přinese ještě horší následky.

Jaká může být cesta vpřed? Jsme přesvědčeni o tom, že je důležité unijní debatu vrátit do racionální roviny, je potřeba vyvážit princip solidarity a odpovědnosti, je potřeba nabídnout věrohodnou alternativu, a to nejen zemím, které v tuto chvíli jsou zatíženy migračními toky, ale i zemím, které jsou dnes zdroji těchto migračních vln. Chci také zmínit fakt, že i na základě změn, které se odehrály v okolí Evropy i na základě probíhajících změn na našem trhu práce vláda připravuje novou strategii migrační politiky a předpokládám, že i tato strategie migrační politiky bude předmětem široké diskuse, tak jako konec konců byla i strategie zahraniční politiky a strategie politiky bezpečnostní.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, chci vás ujistit, že vláda České republiky bude na jednání Evropské rady zaujímat postoj, který je v souladu s doporučením výboru Poslanecké sněmovny pro evropské záležitosti. Tak jak jsem se mohl seznámit s návrhem usnesení, který je připraven pro dnešní jednání Poslanecké sněmovny, vláda je připravena pohybovat se v rámci stanoviska Poslanecké sněmovny, pokud tento návrh bude schválen. Nicméně chci upozornit na to, že to příští jednání Evropské rady nepochybně bude důležité, ale rozhodně to nebude poslední jednání Evropské rady, na kterém bychom se zabývali touto otázkou. Proto navrhuji, aby vláda zůstala s Parlamentem v intenzivním kontaktu, zejména prostřednictvím výboru pro evropské záležitosti, kde by se měly projednávat informace o tom, jak postupuje vláda v této záležitosti ve vztahu k návrhům a pravidlům Evropské unie, a samozřejmě v případě, že dojde k nějaké výrazné změně pravidel na evropské úrovni, tak jsem připraven Parlament informovat a jsem připraven také informovat o krocích, které vláda v reakci na eventuální úpravu pravidel Evropské unie zvolí.

Tolik tedy zpráva, kterou jsem předložil na základě žádosti poslaneckých klubů, které iniciovaly tuto schůzi Poslanecké sněmovny. Děkuji.

Tento článek je staršího data a je dostupný pouze pro předplatitele. Předplatné můžete vyzkoušet zdarma, nebo zakoupit, zde:

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

Pochybnosti

Paní senátorko,ukázal Vám osobně někdo tzv dopis na rozloučenou vraha Kozáka? Původně dokonce mluvila o dvou dopisech.Ověřoval někdo pravdivost textu těchto dopisů? Skutečně bylo objektivně a dokonale zjištěno,že spáchal i vraždu v Klánovicích? Je dostupná analýza shody zbraně? Vše je velmi bizardní...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:

Jinde na netu:



Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Pokorná Jermanová (ANO): Zájmy ČR jsou vám ukradené, pane premiére

14:17 Pokorná Jermanová (ANO): Zájmy ČR jsou vám ukradené, pane premiére

Komentář na svém veřejném facebookovém profilu k odsuzujícím slovům premiéra Fialy.