Vážený pane ministře, vážené velvyslankyně, vážené generální konzulky, vážení velvyslanci, vážení generální konzulové, dámy a pánové,

setkáváme se na Pražském hradě při příležitosti Porady vedoucích zastupitelských úřadů již potřetí, abychom se nejenom zamysleli nad tím, jaké úkoly má před sebou česká zahraniční politika, ale abychom se také ohlédli za prací, kterou jsme za tu dobu společně odvedli.

Česká zahraniční politika dnes čelí nebývale náročným výzvám. Mezinárodní prostředí se mění způsobem, který nás připravuje o jistoty. Abychom zajistili pro naši zemi co největší bezpečí, prosperitu, ale také svobodnou budoucnost, musíme být schopni změny objektivně a poctivě analyzovat, porozumět jim a vyvozovat z nich ty správné závěry.

Cynická a stále bezohlednější válka Ruska proti Ukrajině, nepokrytý zájem Číny na podpoře Ruska v pokračování tohoto konfliktu, ochota Íránu a Severní Koreje ruskou agresi cíleně přiživovat i zjevný ohlas ruské propagandy v mnoha oblastech světa ukazují, že ze vší složitosti dnešního světa vystupuje jedna zřetelná dělicí linie, a sice že se postupně konsoliduje proměnlivá koalice autoritářských zemí. Přestože se vnitřně často liší, spojuje je zájem na oslabování mezinárodního řádu, programová averze vůči demokratickým zemím a přesvědčení, že nadešel čas, aby hájily své domnělé, často zcela zástupné nároky a zájmy bezohledně a často i silou. V době, kdy si globální problémy žádají především spolupráci, konflikty naopak zesilují a kriticky klesá vzájemná důvěra mezi státy i dalšími aktéry. Sílí pokušení řešit spory na vlastní pěst. O to důležitější je, aby si společenství demokratických zemí dokázalo uchovat důvěru ve společný postup a respekt k mezinárodním normám.