Vážený pane ministře, vážené velvyslankyně, vážené generální konzulky, vážení velvyslanci, vážení generální konzulové, dámy a pánové,

setkáváme se na Pražském hradě při příležitosti Porady vedoucích zastupitelských úřadů již potřetí, abychom se nejenom zamysleli nad tím, jaké úkoly má před sebou česká zahraniční politika, ale abychom se také ohlédli za prací, kterou jsme za tu dobu společně odvedli.

Česká zahraniční politika dnes čelí nebývale náročným výzvám. Mezinárodní prostředí se mění způsobem, který nás připravuje o jistoty. Abychom zajistili pro naši zemi co největší bezpečí, prosperitu, ale také svobodnou budoucnost, musíme být schopni změny objektivně a poctivě analyzovat, porozumět jim a vyvozovat z nich ty správné závěry.

Cynická a stále bezohlednější válka Ruska proti Ukrajině, nepokrytý zájem Číny na podpoře Ruska v pokračování tohoto konfliktu, ochota Íránu a Severní Koreje ruskou agresi cíleně přiživovat i zjevný ohlas ruské propagandy v mnoha oblastech světa ukazují, že ze vší složitosti dnešního světa vystupuje jedna zřetelná dělicí linie, a sice že se postupně konsoliduje proměnlivá koalice autoritářských zemí. Přestože se vnitřně často liší, spojuje je zájem na oslabování mezinárodního řádu, programová averze vůči demokratickým zemím a přesvědčení, že nadešel čas, aby hájily své domnělé, často zcela zástupné nároky a zájmy bezohledně a často i silou. V době, kdy si globální problémy žádají především spolupráci, konflikty naopak zesilují a kriticky klesá vzájemná důvěra mezi státy i dalšími aktéry. Sílí pokušení řešit spory na vlastní pěst. O to důležitější je, aby si společenství demokratických zemí dokázalo uchovat důvěru ve společný postup a respekt k mezinárodním normám.

arm. gen. v.v. Ing. Petr Pavel, M.A.

• BPP
• Profil není převzatý, články vkládá redakce.
• prezident České republiky

Sympatizovat Profil Položit dotaz Odpovědi Hodnotit Štítky

Není tajemstvím, že nejvíce napjatého očekávání vyvolávala změna v Bílém domě. Donald Trump se svého úřadu ujal s razancí sobě vlastní a také s přesvědčením, že je třeba zvolit radikálně nový přístup. Považuji za úspěch, že se podařilo na summitu NATO v Haagu, na kterém jsme měli možnost se u jednoho stolu bavit i s americkým prezidentem o řadě aktuálních problémů, upevnit jednotu aliance, potvrdit závazek čl. 5 Washingtonské smlouvy a uznat důležitost dlouhodobé podpory Ukrajiny.

Obchodní dohoda mezi Spojenými státy a Evropskou unií rozhodně nevyvolává nadšení. Je však pro tuto chvíli tím nejméně špatným řešením. Zároveň je tento vývoj pro nás Evropany důrazným připomenutím nové reality. V našem nejbližším sousedství již čtvrtý rok probíhá brutální válka, čelíme mocenskému soupeření, jsme vystaveni fragmentaci světové ekonomiky. Nemůžeme proto být jen společenstvím, které vzniklo primárně pro pěkné počasí, s neustále nedokončeným vnitřním trhem a s rozhodovacími procesy, které ne vždy v krizích fungují. Naším úkolem je odbourávat vnitřní bariéry, uplatnit sebevědomě svou vlastní váhu a obhájit před světem, ale i naší vlastní veřejností, hodnoty, ve které věříme. Věřím, že demokracie mají právě teď ten nejlepší důvod spolupracovat a vzájemně se podporovat, a to nejen v Evropě, ale globálně.

V uplynulých 12 měsících jsem navštívil na státní návštěvě Švýcarsko, v Praze jsem přivítal korejského prezidenta, navštívil jsem také Austrálii a Nový Zéland a před měsícem jsem měl možnost navštívit také Japonsko. Ve všech těchto zemích jsem opakovaně zdůrazňoval, že hrozby, kterým jako demokracie čelíme, jsou navzájem propojené a že příležitosti nejlépe využijeme, když na ně odpovíme společně nebo alespoň koordinovaně na základě společného zájmu na fungujícím globálním řádu. Toto je hlavní argument, který chci i s vaší pomocí opakovat při jednáních s demokraciemi po celém světě i nadále.

Nejpalčivější otázkou evropské bezpečnosti dlouhodobě zůstávají různé formy hrozeb pocházejících z Ruska. Jeho neochota k ukončení agrese proti Ukrajině stále více potvrzuje, že nešlo jen o chybnou kalkulaci, ale o součást hlubší logiky a dlouhodobé strategie. Iniciativa prezidenta Trumpa znamená důležitý posun, je ale rozhodně předčasné si myslet, že mír je na dosah. Rusko bude nadále hrát falešnou hru. Klíčové je nyní, abychom obstáli ve zkoušce - kolektivním tlakem přispět k zastavení zabíjení, abychom dokázali Ukrajině poskytnout věrohodné záruky, že se ruský útok nebude opakovat, a podpořili takový mír, který nebude jen odrazem hrubé síly anebo odměnou agresora. Dnes více než kdy dříve platí, že podporou Ukrajiny prokazujeme službu především sami sobě. Dvakrát jsem se v letošním roce setkal s Volodymyrem Zelenským při bilaterální návštěvě. V Oděse jsem měl možnost vidět, jaké to je, když se nad městem shromažďuje více než stovka dronů k hromadnému úderu. A takové údery probíhají na Ukrajině každý den. Těší mě zasloužené uznání, které si získala naše muniční iniciativa. Česká republika je také průkopníkem přenosu obranných technologií na Ukrajinu. Úspěšně se podílí na bezprostřední obnově ukrajinského zdravotnictví, energetiky a infrastruktury. Velmi si také vážím nasazení českých humanitárních pracovníků a mnoha dárců. Vítám, že Česká republika obnovila diplomatickou přítomnost na východě Ukrajiny otevřením kanceláře velvyslanectví v Dnipru. Budoucnost Ukrajiny, dnes nejzkoušenější, ale vojensky také nejzkušenější a velmi inovativní evropské země, nám nesmí být lhostejná. Nejen ze solidarity, ale i kvůli naší vlastní bezpečnosti a prosperitě. Proto jsem letos v Římě na konferenci o obnově Ukrajiny představil prvky tzv. Marshallova plánu pro 21. století, které považuji za důležité pro poválečnou rekonstrukci země.

Budoucnost Ukrajiny je v Evropské unii a my jsme připraveni ji na této cestě i nadále všestranně podporovat. Hlavní odpovědnost leží v tomto ohledu ale na Ukrajině samotné. Je důležité, aby neopakovala chyby, které by mohly ohrozit její evropskou perspektivu.

V posledním roce se ukázalo, že Evropa v zavedených formátech nedokáže vždy dosáhnout jednomyslnosti. Neznamená to, že bychom o ni nadále neměli usilovat. Je ale třeba vnímat, že stále častěji se uplatňuje model, kdy potřebný předvoj tvoří koalice ochotných zemí. Za slovo ochotných si můžeme také dosadit třeba aktivních, odvážných nebo odpovědných zemí. Považuji za důležité, aby se Česko aktivně podílelo na hledání co nejširší shody, ale zároveň, aby bylo připraveno být součástí té skupiny států, které chtějí mít Evropu skutečně akceschopnou, obranyschopnou a konkurenceschopnou.

Věřím v sílu sousedské i širší regionální spolupráce, jak jsem potvrdil, protějškům ze zemí visegrádské čtyřky v Polsku, slovenskému a rakouskému prezidentu při jednání na zámku ve Slavkově nebo odcházejícímu polskému prezidentu při jeho rozlučkové návštěvě v Praze. Společně s německým prezidentem jsme si v Berlíně připomněli osmdesáté výročí konce druhé světové války a ujistili se, že do budoucna sázíme na silné a rovnoprávné partnerství. Jsem přesvědčený, že máme své pevné místo v Iniciativě tří moří, která pomáhá posilovat střední a východní Evropu jako významný pól růstu. Tím se ale náš region nestane, pokud v něm zůstanou šedá místa, tedy země, které jsou součástí našich struktur jen napůl. Je proto v našem zájmu, abychom pokračovali v podpoře procesu rozšíření Evropské unie. Je to cesta náročná a málokde přímočará. V Černé Hoře, Bosně a Hercegovině i v Moldavsku jsem během svých návštěv povzbuzoval naše partnery, aby ve svém úsilí neustávali i přes určitou vnitřní frustraci, a nabídl jsem jim oporu vycházející z naší vlastní zkušenosti.

Nezapomínáme pochopitelně ani na etablované západoevropské spojence. V Praze jsem přivítal belgického krále či portugalského prezidenta. Nizozemský královský pár, tedy zástupci země, která patří k našim nejbližším spojencům, pak byli první státní návštěvou, kterou jsem měl tu čest v úřadu hostit. Věřím, že jako země demokratického světa máme co nabídnout ostatním. Naše nabídka je dlouhodobá, předvídatelná a férová. Ne vždy sdílíme společný model, naše pohledy se mnohdy liší, přesto nás kromě příležitosti spojuje jeden zásadní zájem. Nechceme, aby se svět znovu stal arénou soupeření velmocí a rozdělování sfér vlivu. Chceme, aby platila předvídatelná a vymahatelná pravidla, která chrání zájmy všech zemí bez ohledu na jejich velikost. I o tom jsem v Praze jednal s mongolským prezidentem, při návštěvách Mauritánie a Ghany nebo při telefonickém rozhovoru s prezidentem Alžírska.

Především při návštěvách mimo Evropu budu i nadále využívat příležitostí, abych napomáhal otevírat dveře našemu byznysu, například v infrastrukturních projektech, zdravotnictví nebo v obranném průmyslu máme know-how, které je žádané.

Považuji také za důležité, abychom ve světě, kde je klíčovým heslem diverzifikace a odklon od dominantních obchodních a dodavatelských vazeb, hledali nové perspektivní partnery a zároveň využívali všech příležitostí i těch, které vznikly ještě za bývalého Československa. Významným prostředníkem při budování kontaktů i důvěry ve světě jsou pro nás české komunity. Snažím se proto českým krajanům věnovat odpovídající pozornost. Oddanost, se kterou si lidé často ve velmi odlehlých končinách zachovali vazbu ke své staré domovině, je často dojemná a inspirující.

Nejde ale jen o nostalgii. Mám zájem, aby Česko využívalo mezinárodních partnerství k modernizačnímu skoku. Při svých cestách se zaměřuji na rozvoj kontaktů v oborech budoucnosti, které sázejí na technologický pokrok, digitalizaci a využití umělé inteligence. Velkou váhu proto přičítám účasti na únorovém summitu k umělé inteligenci v Paříži nebo to, že se povedlo v Praze v rámci Globsecu etablovat velice úspěšně platformu Geotech. Abychom uspěli i do budoucna, bude třeba v oblasti nových technologií cíleně podporovat inovace a úzkou spolupráci veřejné sféry a soukromého sektoru.

Setkáváme se tu téměř v polovině mého mandátu, a to je celkem přirozený mezník. Za pár týdnů nás čekají volby do Poslanecké sněmovny, ze kterých vzejde nová vláda. Od počátku kladu důraz na to, aby zahraniční politika zůstala jednotná. Pouze pokud bude takto jednotná, tak může být přesvědčivá a úspěšná. Věřím, že se nám tuto jednotu v zásadních otázkách podaří zachovat i nadále. Osobně pro to udělám maximum.

Jsme pluralitní společností a je proto přirozené, že různé strany mohou některé naše zájmy vnímat odlišně. I proto se snažím dlouhodobě přispívat k základnímu konsensu v klíčových bezpečnostních a strategických otázkách a pravidelně zvu předsedy parlamentních stran k dialogu.

Často se spekuluje, jakou roli může prezident sehrát po volbách. Můj postoj je jasný: ke jmenování vlády chci přistoupit s respektem k ústavě a s pokorou k vůli voličů. Zároveň vnímám, že v dnešní složité době, kdy veřejný prostor zahlcují cílené nepravdy, mám - s oporou v mandátu - odpovědnost přispět k tomu, aby se oficiální politikou nestal postoj, který by vedl k přímému ohrožení bezpečnosti naší země.

Zpochybňování našich klíčových spojeneckých závazků v NATO, popírání základu naší prosperity, kterým je členství v Evropské unii, považuji za program, který je pro Česko jednoznačně škodlivý. Prezident republiky proto nemůže být pouhým potvrzovatelem jakékoliv politické vůle, která by směřovala proti základním bezpečnostním a strategickým zájmům naší země.

Vážení vedoucí zastupitelských úřadů,

českou zahraniční politiku by nebylo možné naplňovat bez vašeho každodenního úsilí. Jak mnozí víte, své zahraniční cesty pojímám jako příležitost, kterou je třeba naplno využít. Jejich příprava a realizace proto vyžadují od vás i vašich kolegů obětavé a neúnavné nasazení. Ověřil jsem si, že v zahraniční službě působí nejen mnoho srdcařů, ale také skutečných profesionálů, a proto vám chci touto cestou zvlášť poděkovat za veškerou odvedenou práci. Mé poděkování patří také ministru Lipavskému a celému týmu Ministerstva zahraničních věcí jako celku za výbornou spolupráci.

Dámy a pánové, do dalšího roku vám chci popřát hodně sil, odhodlání, dobrého úsudku a také radosti z vaší práce.

Petr Pavel
prezident republiky

Pražský hrad 26. srpna 2025

Psali jsme:

Pavel: Budoucnost Ukrajiny je v EU. Česko ji bude podporovat

Pavel, imitace Havla. Nevěrohodná, dodává Zahradil

ČT ustřihla Pavla. Dostal citlivou otázku, odpověď nikdo neslyšel

Frajer, nebo manekýn? Fotka Petra Pavla budí rozpaky