Eurozóna se ale ani k dnešnímu dni nerozpadla. Spekulace trhů na rozpad eurozóny razantně utnul Mario Draghi svým legendárním výrokem, že „ECB v rámci svého mandátu udělá vše proto, aby zachránila euro.“ Tím se ECB přihlásila k roli věřitele poslední instance a definitivně zabránila rozpadu eurozóny. (Jestli bude eurozóna o jednu zemi menší, je marginálie.)
Argument s „placením dluhů“ sice určitou relevanci má, ale daňoví poplatníci v Německu, Nizozemsku, Finsku a dalších zemích, které kladou větší důraz na rozpočtovou kázeň, jistě nechtějí subvencovat například Řecko. Kdyby ČR byla členem eurozóny, měla by páku, jak ovlivnit vyjednávání o záchranných programech ve prospěch zemí s větší rozpočtovou kázní. Takto ji nemá.
Odpůrci přijetí společné měny často argumentují tím, že vstupem do eurozóny ztratíme nezávislou měnovou politiku a kurz již nebude moci plnit funkci tlumiče vnějších ekonomických šoků. Důkazní břemeno v tomto případě leží na straně odpůrců přijetí společné měny. Slovensko nemá nezávislou měnovou politiku již od roku 2008 a nevypadá to, že by od té doby kvůli tomu předvádělo horší ekonomický výkon než Česko, spíše naopak. Srovnání se Slovenskem je navíc velmi relevantní, protože obě ekonomiky jsou si velmi strukturálně podobné. Sladěnost české ekonomiky s jádrem ekonomiky eurozóny je vzhledem k exportnímu napojení české ekonomiky zejména na Německo velmi vysoká, a tak se ztráta nezávislé měnové politiky po přijetí eura nejeví jako zásadní.
Co se přínosů společné měny týče, nezpochybnitelné je, že přijetím eura se sníží jednak transakční náklady za měnovou konverzi a také náklady za zajištění kurzových výkyvů zejména pro exportní průmysl. A nejedná se přitom o zanedbatelné náklady. Transakční náklady za měnovou konverzi se odhadují na 0,1 % až 0,2 % HDP a náklady na zajištění dokonce přes 1 % HDP (více než 40 mld.). Co je pro exportní průmysl náklad, ale je pro finanční sektor příjem. Není proto jistě náhodou, že většina odpůrců přijetí společné měny se rekrutuje z finančního sektoru.
ČNB možná intervencí proti koruně udělala medvědí službu. Koruna se jevila po většinu trvání dluhové krize jako stabilní měna, obzvláště ve srovnání s maďarským forintem. Dokonce si na nějaký čas vysloužila přízvisko švýcarský frank střední Evropy. Intervencemi ale, zdá se, mýtus o stabilní koruně padl.
Suma sumárum, bylo by vhodné opět po dlouhé době otevřít diskusi strategie a načasování vstupu ČR do eurozóny. Argumenty ohledně rozpadu eurozóny se totiž ukazují jako liché. Koruna není stabilní měna a nechrání nás před vnějšími ekonomickými šoky. Lepší nominální kotva než současná politika ČNB by mohlo být euro.
Psali jsme:
Sociální demokracie
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: ČSSD
