Račok (SPD): Úcta k Maršálu Koněvu a ruskému lidu není obhajobou stalinismu

5. 4. 2020 10:53

Jenom ten, kdo nechce vidět, nevidí. Jenom ten kdo nechce slyšet, neslyší. Jenom ten, kdo neví, nemůže ani pochopit.

Račok (SPD): Úcta k Maršálu Koněvu a ruskému lidu není obhajobou stalinismu
Foto: redakce
Popisek: Ladislav Račok
reklama

A tak úcta k Maršálu Koněvovi a ruskému lidu je úctou a poklonou statisícům ruského národa, kdy svoboda byla vykoupená řekou slz, bolestí a krve. Bylo by dobré najít odvahu a podívat se pravdě do očí, nehledat příčiny k inkvizici, nenávisti a lacinému frázování o tom, jak špatný je ruský národ. Bylo by dobré hledat cesty k přátelství, porozumění, spolupráci, a hlavně cesty k míru, tragédii, bolesti a utrpení na tomto světe již bylo dost a stále je jich dost.

Nechci si hrát na historika, nejsem jím, a věřím, že mi to historie promine, pokud se mnohdy nepřesně vyjádřím, že mi i tyto chyby odpustí. Pokud jsem se ponořil do dob dávných, tak snad i sám Lenin na smrtelném loži napsal dopis, kde vyzývá sjezd k tomu, aby nevolili Stalina za hlavu Velké Rusi. Stalin se tohoto dopisu zmocnil a svědky této poslední Leninovy akce a prosby umlčel. Tak se stalo to, že Stalin se dostal k moci a s ním i Lavrentij Berija.

Přeskočím mnoho let, bylo to období mezi léty 1920 až 1953, kdy Stalin měl zlikvidovat okolo 43 milionů odpůrců svého systému vedení Ruska, tehdy Sovětského svazu. To formou odeslání na Sibiř, nebo Gulagů, nebo přímou likvidací. Přeskočím dál o pár let, po skončení II. světové války, z nedávné historie nám známé jako 50. léta, kdy i v tehdejším Československu byli likvidování tzv. odpůrci režimu buď odesláním do pohraničí, nebo do pracovních lágrů, nebo uranových dolů, a taky rovněž likvidováni. Byla to doba Stalina a Lavrentije Beriji, Chruščova a potom následovala doba Brežněva.

Anketa

Kdo podle Vás pohořel v boji s koronavirem?

hlasovalo: 19927 lidí

Všichni již narození okolo roku 1960 jsme to poznali a pamatujeme to. Tyto dějiny uvádím příliš ve zkratce, byly bolavé, krvavé a tragické pro ruský lid. Uvádím to pro všechny ty moudré hlavy, které se snaží zvrátit historii, přemalovat dějiny, vykládat dějiny jinak, než jak se odvíjely a vyvíjely. Historie nás mnohokrát poučila, že kdo chce takto činit, nedočká se vděku, protože tok pravdy můžeš zpomalit, můžeš ho zakopat, ale nakonec stejně pravda zvítězí a vyleze na povrch.

A tak je to i s pošlapáním Národního památníku maršálu Koněvovi, všem ruským vojákům, kteří krváceli, umírali při osvobozování Československa. Národní památník maršála Koněva není jenom úcta k samotnému maršálu Koněvovi, ale je to i úcta všem vojákům ruské armády, kteří krváceli, umírali za osvobození naší vlasti daleko od svých domovů, žen, dětí, rodin. Tento památník není přeci jenom morálním majetkem Prahy a jejího magistrátu, ale je to i historie a morální uznání všech našich národů, Čechů, Moravanů, Slezanů, ale i celé České republiky, jakožto i národností, které Českou republiku přijaly za svou vlastní, které ctí tradice, kulturu naší vlasti.

Ruská zem a ruský lid je statečný, dobrosrdečný. Má svoje tradice, kulturu a především svoji hrdost. Německému národu taky nevyčítáme krutosti 1. a 2. světové války, kterou rozpoutal, tragédii a utrpení, bolest, která se nedá popsat. Přesto, jak jsem uvedl, žijeme v roce 2020, nehledejme nenávist, zášť a zlobu.

Ale vraťme se k ruskému lidu a k ruské zemi. Nevnucujme jim představy o naší demokracii, o našem právu, o našem vidění světa, o našem pořádku, o naší představě, jak by to mělo být a že to tak je správné. Ne, nedělejme to, vzpomeňme si na Jugoslávii, Husajna, Kaddáfího a další, a jak to dopadlo, jaká tragédie z toho vznikla, kolik bolesti, utrpení to přineslo. Nechme Rusko Rusům, nechme jim jejich svět, jejich kulturu, jejich tradice, jejich historické zkušenosti, které vznikaly v pekle lidské bolesti, utrpení, krutosti.

Pro toto vše se před ruským lidem skláním a obdivuji jej. Je to rozsáhlá země, kde na jedné straně Ruska existuje kočovný a kmenový způsob života, a na druhé straně je moderní civilizace s atomovými elektrárnami, tryskovými letadly, kosmickými loděmi. Je to rozsáhla země, kde na jedné straně Ruska se snaží vládnout šlechtické rody a určovat kdo, kdy a jak bude žít společně s oligarchií. A na druhé straně je stát řízený státními institucemi, opřený o zákonné normy a pravidla tak, jak správně má fungovat stát a jeho zřízení. Je to rozsáhlá země, o které miliony lidí na tomto světě vůbec nic neví, a věří pouze tomu, co jim je sděleno pomocí médií. Otázkou však zůstává, zda tyto informace o ruské zemi jsou vždy pravdivé, zda nejsou účelově vytvořené, zkreslené, aby tak nabudily onu demagogii Goebbelsovy taktiky propagandy: “Stokrát opakovaná lež, se pak stává pravdou.“

Vždy budu hájit, prosazovat naší kulturu, tradice, způsob života, historii a lásku k rodné zemi, naší vlasti, lásku k našim národům Čechů, Moravanů a Slezanů a všem ostatním národnostem, které Českou republiku přijaly za svou vlastní. A všem těm, co mě za tento článek budou lynčovat, co na mě budou vykřikovat, chci říci jenom jedno. Vždy v den oslav konce 2. světové války se pokloním maršálu Koněvovi a všem ruským vojákům, kteří padli při osvobození mé rodné země, mé vlasti České republiky. „Kdybych měl tu čest potkat se s panem prezidentem Putinem, bylo by mi ctí mu podat ruku, a ruskému lidu bych se poklonil.“

(převzato z Profilu)

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

autor: PV

reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Procházka (ANO): Obvod hledá řešení, jak zvelebit okolí Radbuzy

22:13 Procházka (ANO): Obvod hledá řešení, jak zvelebit okolí Radbuzy

Vyčistit a zvelebit okolí levého břehu Radbuzy od Wilsonova mostu až ke Zborovské ulici, to bylo hla…