Kromě povídání o natáčení nového filmu o jejím tatínku „Lasicovi vstup zakázán“ hovořila spisovatelka i o společenských a politických tématech. Jedním z důležitých témat je podle ní emancipace žen. „To je podle mě stav, kdy žena dokáže sama rozhodovat o vlastním životě a o vlastním těle. Mám pocit, že je stále potřeba vést tento boj, a ačkoliv jsou vidět posuny, ten boj asi nikdy neskončí, protože se stále objevují lidé s názory, které nás o tu autonomii mohou připravit,“ říká Lasicová v rozhovoru pro Český rozhlas. 

Na Slovensku je podle ní emancipace žen ještě o něco důležitějším tématem, než si dovede česká společnost představit. „Česko je země, která není historicky tak nábožensky založená, takže tam jsou ty klerikální vlivy menší než na Slovensku, kde patriarchálnost společnosti lze dobře skrýt za nějaké kázání v kostele. Ale samozřejmě jsou rozdíly také v rámci slovenské společnosti, v zásadě se dá říci, že čím větší město, tak tím více se smýšlí liberálně, zatímco na venkově ty tradiční představy přetrvávají více,“ vysvětluje spisovatelka.

Podobně to Lasicová vnímá v oblasti práv homosexuálů. „Já jsem věřila, že když už je to téma tak dlouho ve společnosti otevřené, tak už to přestane být tabu a naše děti už budou žít v době, kdy toto trauma bude vyřešené. Ale není to tak a musíme se o všechna tato práva stále znovu zasazovat a bojovat o ně. Ale možná je to logické, protože čím jsou ty liberální proudy silnější, tak tím hlasitěji se ozývají ti konzervativci, to je věc nějaké rovnováhy,“ míní Lasicová.

Vzpomíná například na práci na jednom ze seriálů pro nejmenovanou slovenskou produkci, která jí zakázala použít obrázek duhy. „To se odehrávalo ve školce, kde měly děti malovat sluníčko, déšť a duhu, a tu duhu nám zakázali, abychom prý nepropagovali duhový pochod LGBT,“ podivila se Lasicová.

Lasicová strávila část života mimo Slovensko, vyrůstala v Rakousku a později žila mimo jiné v Paříži. Kvůli aktuální politické situaci na Slovensku prý zvažuje, že se do Rakouska opět odstěhuje. „Ta politická situace u nás určitě není taková, jakou bych si představovala, nevím, kdo by si tohle vůbec mohl přát. Ale zatím jsme stále na Slovensku, pořád je to náš domov a já chci využívat své občanské právo rozhodovat o tom, kam bude stát směřovat. Doufám, že o toto právo nepřijdu, protože i takové hlasy zaznívají,“ varuje Lasicová.

„To by asi byla poslední kapka a důvod se odstěhovat, pokud bych přišla o svá občanská práva. Snad by mě pak v zemi nedrželi násilím, ale kdo ví,“ spekuluje scenáristka. Za aktuální vlády Roberta Fica podle ní slovenská kultura bojuje o přežití, protože peníze pro kulturu se ztrácejí jinde a umělečtí tvůrci jsou prý nuceni žít v jakési „vnitřní emigraci“.

Slovenská společnost je podle ní velmi polarizovaná a plná negativních nálad, což ale platí pro oba tábory. „Kdyby se ale lidé odstřihli od internetu, tak by si uvědomili, že se vlastně mají dobře, ta země je v pořádku a lidé jsou vlastně stále milí. Nevím, co to v nás sociální sítě vyvolávají, speciálně Facebook, to je úplný Divoký západ a absolutně toxické prostředí. Tam mají lidé chuť být tak strašně zlí jeden k druhému,“ všímá si Lasicová.

Lasicová na závěr uvedla, že ohledně politické situace souhlasí s názory své maminky Magdy Vášáryové, která je velmi kritická k vládě Roberta Fica. „Samozřejmě s tím souhlasím, máme stejný politický směr, o tom není pochyb. Ale já přece jen více volím slova, jí je už 77 let, a tak si s tím úplně neláme hlavu a naplno poví všechno, co chce říct. Podle mě to není úplně potřeba říct všechno veřejně, co si myslím, ale ona už to má trochu jinak,“ srovnala Lasicová, podle níž její maminka občas trochu přehání důležitost některých situací.

Slovensko ale podle ní má stále naději, že se politická situace otočí. „Ty preference vypadají dobře a naznačují, že společenská situace je poměrně jiná, než jak vypadá ta politická reprezentace. Bohužel roky totality zanechaly na společnosti určitý stín. My toužíme patřit na Západ a mít se lépe, ale na druhou stranu stále toužíme mít nějakého vůdce, který nás povede, kam bude chtít, a my tam půjdeme. To mají všichni společné, Maďaři, Slováci nebo Češi a Poláci. Tam se to takhle neustále střídá a naštěstí se ten vývoj v zemích V4 nikdy nesejde na stejném politickém bodě,“ dodala Lasicová, že Česku drží palce za nové vlády Andreje Babiše.  

Psali jsme:

„Nechutné komentáře. Tolik jich nikdy nepřišlo.“ A Vášáryová je přečetla

„Pane Lasico, jak jste s ní dokázal žít?“ Vášáryová poučovala, vymstilo se jí to

Vyznamenání: STAN se nelíbí, že Vášáryová prošla až napotřetí

Vášáryová: Světem se šíří virus. Chtějí zahnat ženy zpátky do kuchyně