O české byrokracii se vyprávějí legendy. Téměř každý, kdo stavěl dům, kolaudoval provozovnu nebo zkusil akreditovat program či podat větší dotační žádost, má svou svatozář. S trochou nadsázky, úřední šiml je naším národním kulturním dědictvím a podléhá, zdá se mi, obdobně důkladné "památkové" ochraně.
Proč tenhle ironický povzdech? Za Piráty ministr pro legislativu připravuje už druhý antibyrokratický balíček, škrtli jsme už povinné pracovně-lékařské prohlídky v průběhu nenáročných zaměstnání, a jedeme dál. Jde to ale zoufale pomalu a týká se to snad všeho.
Nyní například řeším dostupnost míst v mateřských školách a fungování dětských skupin, a vidím, že přehnaný důraz na určité formální předpisy rozvoj těchto zařízení nebo možností hlídání dětí doslova dusí.
PhDr. Olga Richterová
Například nutný počet záchodků a umyvadel podle “Vyhlášky o hygienických požadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých” (Vyhláška č. 410/2005 Sb.) je v porovnání třeba s Německem nebývale přísný. Vysoké vstupní investice kvůli velkým požadavkům, samozřejmě všechno prodražují, ale pak je u nás leckdy nižší počet pečujícího personálu. Ten vede k tomu, že i docela velké skupiny dětí má ve výsledku na starosti jeden člověk. Raději bych opak. Menší počet dětí ve skupině, více pečujícího personálu, jako v Německu. Více času a možností na rozvoj dětí, méně těch drahých záchodků a umyvadel. Pak může vznikat víc zařízení pro péči o děti a řešit budeme opravdu tu kvalitu, to, co děti potřebují, ne předpis.
Druhým příkladem jsou u nás přehnané nároky na malovýrobce. Někdo třeba rád připravuje domácí marmelády nebo upeče pár koláčů či makronek, ale nesmí je v Česku legálně prodávat bez splnění drahých vstupních podmínek, které se týkají zkolaudování provozovny. Většina předpisů je nastavená jako na průmyslovou výrobu. Ale proč? Nejde o masné výrobky, u těch přísnější přístup chápu. Jsou to věci, co v jiných zemích fungují, u nás to komplikuje život, a 34 let po revoluci nevidím důvod, abychom jeli v těhle starých komunistických stereotypech. Jak vycházejí jinde vstříc činorodým lidem? Podobně jako když jsme za Piráty v minulém volebním období prosadili úlevy pro domácí nekomerční vaření piva.
Teď pracujeme s Michalem Šalomounem, pirátským ministrem pro legislativu. Jak už jsem psala, Michal se chystá předložit už druhý antibyrokratický balíček vládě, který by mohl mimo jiné usnadnit podnikání drobným řemeslníkům a různým výrobcům malých množství zejména sezónních produktů. Průmyslová výroba totiž není jediná cesta. Lokální výrobky mají příběh a zpravidla menší ekologickou stopu. Ale lidem se teď nevyplatí takové podnikání ani rozjet, protože vstupní investice na výrobnu nebo provozovnu jsou dnes příliš velké.
Zjednodušení, to je to heslo. Podpora podnikavosti. Činorodých lidí, kteří chtějí něco zkusit. Ať mají šanci uskutečnit si i dosud příliš drahý sen: třeba malý přivýdělek od vaření domácí marmelády po specifická originální mýdla. Takový přivýdělek, který bude legální a nebude vyžadovat statisícové vstupní investice jako dnes. Nedělám si iluze, že to bude hned, ale věřím, že šimla přemůžeme.
Vaše Olga
PS: Neznáte někoho, kdo by rád pekl koláče nebo vařil marmelády? Budu ráda za propojení na takové lidi. Pomohlo by mi i znát někoho, kdo neuskutečnil svůj záměr, kterého dnešní podmínky odradily.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
