Tenhle rok jsem se leckdy cítila jako v uragánu. Výživný, se vším všudy, byl až do konce. A stejně jako člověk mého malého vzrůstu balancuje při zdobení hodně vysokého stromečku, často jsem si říkala, jak hodně si při tom či onom natluču ústa.

Při pohledu nazpět je mi ale jasné, kolik jsme se toho já i Piráti obecně v politice ještě měli naučit. A to se stalo. Tolik zkušeností, které nám byly postaveny do cesty. A mimo jiné si beru poučení, kde všude jsou staré struktury, kamarádčofty a různé takové tahání za nitky v pozadí. Že tyhle věci nejde změnit z roku za rok. A že nejjistěji si člověk ta ústa natluče, když toho chce měnit příliš mnoho a příliš rychle.

To ale neznamená, že bych nechtěla změny, naopak! Jsem si jistější než dřív, že naše země má na to, patřit do první ligy. Jen si ji nesmí rozebrat pár zájmových skupin.