To, že se po Janukovičově odmítnutí asociační smlouvy s EU ukrajinská opozice rozhodla změnit situaci násilím, za vehementní podpory západních i některých našich politických představitelů, a zrušení jazykového zákona samozřejmě Putinovi a dalším v Rusku nahrálo. Nemyslím si ale, že současná situace, tj. připojení Krymu zpět k Rusku, k němuž v posledních staletích vždy patřil, bylo Putinovým konkrétním cílem. Nic, co by již neměl,  tím totiž nezískal, neboť strategicky toto území a přístupy k mořím na jihu Evropy již Rusko na základě smlouvy s Ukrajinou tak jako tak ovládá a nemá tedy důvod kvůli Krymu jitřit mezinárodní situaci.

Jde tedy o něco jiného, o něco podstatně většího. Jde o snahu, především Spojených států, o vychýlení dlouhodobé rovnováhy na eurasijské pevnině a o „zatlačení“ Ruska dál od Evropy. Vždyť s vyhlášením nezávislosti Ukrajiny v roce 1991 se ruské hranice posunuly zpět na východ, na úroveň kolem roku 1600 za vlády Ivana Hrozného. Ne že by tento záměr zemím ve střední Evropě nevyhovoval, to jistě s ohledem na nedávnou historii ne, ale je nepravděpodobné, že by si to Rusko nechalo jen tak líbit.

Ukrajina a Ukrajinci jsou v této „velké hře“ pouze pěšáky, se kterými posunují po šachovnici skuteční hráči, no a my, tím myslím země EU včetně nás, s našimi hlasitými protesty a prázdnými, velkohubými gesty jsme „užitečnými idioty“, kteří tahají horké kaštany z ohně za jiné, aniž by nám to mohlo cokoli pozitivního přinést. Naopak za to budeme v budoucnu tvrdě platit.