Milé kolegyně, milí kolegové,
stojím tady dnes před vámi jako předsedkyně poslaneckého klubu hnutí, které, jak dobře víte, od počátku ruské agrese na Ukrajinu jednoznačně stojí na straně napadené země; hnutí, které se všemi hlasy svých přítomných poslanců již v únoru 2022 připojilo k usnesení Sněmovny, které kategoricky odsoudilo ruskou agresi jako barbarskou a neomluvitelnou, která je v rozporu s mezinárodním právem i zásadami vzájemných vztahů mezi civilizovanými národy. Jako jediná politická strana v zemi jsme navíc nepodpořili Ukrajinu jen plackami na klopě sak svých poslanců, ale deseti miliony z vlastního rozpočtu a příspěvků svých členů.
A jak dobře víte, stojím zde před vámi jako členka politického uskupení, které přebíralo správu státního rozpočtu v roce 2014 ve stavu, kdy předchozí vlády dávaly na obranu 41 miliard korun ročně, tedy méně než 1 % HDP, to číslo navíc mělo klesající tendenci, abychom po osmi letech odevzdali rozpočet Ministerstva obrany ve výši 93 miliard korun, tedy ve více než dvojnásobném objemu, a to - nutno dodat - se setrvale rostoucím poměrem obranných výdajů k hrubému domácímu produktu, který v rozpočtu na rok 2022 dosahoval bezmála 1,5 % HDP. A stojím zde mimo jiné i jako člověk, který prožil téměř polovinu svého života za studené války a který rozhodně nepatří mezi ty, jejichž sympatie ani před válkou na Ukrajině, a tím méně po ní patřily Moskvě.
Přesto už více než týden poslouchám, že jsem kolaborantkou, hlásnou troubou ruské propagandy, zrádkyní ústavního slibu, kolaborantkou nepřátelského režimu, hlasem Ruska a podobné ohavné nesmysly. Slova tak silná a tak křivá zároveň, že snad ani nevěřím, že by mi je kdokoliv z vás mohl zopakovat zpříma do očí. Nebo snad mi tu větu, paní předsedkyně, vaším prostřednictvím, řeknete přesně tak, jak jste ji napsala? Sama víte, že to není pravda, ale urážení vám nikdy problém nedělalo. A proč to všechno? Co se vám vlastně podařilo vytrhnout z kontextu? Dovolila jsem si říci, že navzdory bezpečnostní situaci nemůžeme zapomínat na ekonomickou prosperitu, bez které bychom byli jen a jen zranitelnější. Dovolila jsem si říct, že rozložení investic není dobré, protože dusí naši ekonomiku, a jako jedna z mála zemí Evropské unie jsme v recesi. Bez ekonomického růstu těžko můžeme zvyšovat výdaje na obranu. Jsou to spojené nádoby totiž. Kdyby v loňském roce česká ekonomika v důsledku škodlivých kroků vaší vlády o půl procentního bodu nepoklesla, ale alespoň se přiblížila průměru růstu ekonomiky světové, splnili bychom náš dvouprocentní závazek vůči NATO hravě i bez bolestivých škrtů v investicích, sociální oblasti nebo školství.
JUDr. Alena Schillerová, Ph.D.
A dovolila jsem si říct tu ohavnou větu; větu, která vás okamžitě pošle do Ruska a rovnou někam vedle Putina. Ta věta zní, že chci žít v míru. Opravdu je v tomhle sále někdo, kdo by tu větu rozporoval, kdo by ji nevyslovil? Ne, já jsem skutečně neřekla, že na obranu nemáme dávat žádné peníze. To je vaše lživá a záměrná dezinformace, že se až trochu divím, že nezasáhl KRIT pana ministra Rakušana. Já si opravdu jen nemyslím, že jedině neomezené a horečné výdaje na zbraně jsou tou správnou a už vůbec ne jedinou cestou, jak se vyhnout válce. Ano, nesouhlasím ani s tím, že válka již klepe na dveře. Podporujeme zemi, která byla napadena, ale ve válce Česká republika skutečně není.
A znovu zopakuji, protože vím, že rádi děláte, že jste to neslyšeli, zopakuji, že jako vládní strana jsme po celou dobu zvyšovali výdaje na naši profesionální armádu, a to jak nominálně, tak v poměru k HDP, že to bylo hnutí ANO, které zastavilo propad z období vlád ODS a TOP 09. Ostatně podpora růstu ekonomiky, například budováním kvalitní dopravní infrastruktury, je přirozenou cestou i ke zvyšování výdajů na obranu, zvlášť tehdy, když se výdaje na obranu přímo odvíjí od velikosti HDP.
Profesionální armádu, která je připravena naši zemi bránit, považuji za nutnost a hluboce si jí za to vážím. Od generálního štábu očekávám, že bude naši zemi připravovat na svou obranu systematicky, v souladu s možnostmi danými státním rozpočtem a profesionálně. To je jeho úloha a je to úloha i náčelníka generálního štábu. Jeho úlohou ale není hovořit o tom neustále v médiích a co dva týdny dávat rozhovory o tom, jak jsme na Prahu války, dokonce i té jaderné. ***
To už je jenom jeho osobní PR. A pokud se začnete bavit s občany, zjistíte, že je to skutečně děsí. Proto tady jasně říkám: investujme do obrany, ale neděsme společnost jadernou válkou. Údělem politiků není řinčet zbraněmi, rozdělovat a nálepkovat, ale hledat a vytvářet prostor pro řešení.
A v této souvislosti musím zmínit ještě jednu věc, a tou je slovník některých koaličních politiků. Už jsem to zmínila. Spojení jako hlásná trouba Kremlu, ruský šváb. To vaše šílené nálepkování, které tu na více než 30 let v podstatě vymizelo. To vaše věčné hledání vnitřního nepřítele. Já nevím, jestli jenom máte krátkou paměť nebo jste prostě mladší ročníky než já, ale protože já to v paměti bohužel mám, musím se proti tomu ozvat. Nejde o mě, já toho snesu hodně, ale vy takto nálepkujete a urážíte kdekoho.
Když jsem každopádně mluvila o balanci výdajů na rozvoj a obranu, zdaleka jsem se ani nepřiblížila rétorice prezidenta Eisenhowera, který, ač sám byl vrchním velitelem spojeneckých sil v Evropě za druhé světové války, přece ve svých následných prezidentských projevech k národu neváhal zdůrazňovat, že každá vypuštěná válečná loď, každá vystřelená raketa znamená v konečném důsledku krádež těm, kteří jsou hladoví; že náklady na jeden bombardér jsou 30 škol nebo dvě elektrárny, kde každá z nich obsluhuje město s 60 000 obyvateli nebo 50 km dálnic či dvě plně vybavené nemocnice. Že náklady na jedno stíhací letadlo jsou půl milionu bušlů pšenice, za jeden torpédoborec nové byty pro 8000 lidí. Přestože tak to bylo, a tak to je.
Eisenhower to nepřipomínal proto, že by snad nechtěl, aby jeho země budovala silnou obranu, ale proto, aby se nezapomínalo, že smyslem politiky není válčit, ale nalézat mír. Má-li být hlavním tématem politiky válka, budeme válku mít; budeme-li mluvit o míru, máme šanci mít mír. Posilujme naši obranu, ale neděsme společnost jadernou válkou. Vyděšená společnost není ani silnější, ani odhodlanější. Chtít mír neznamená obětovat Ukrajinu, ani pozvat do Prahy ruské tanky. Zárukou naší bezpečnosti je členství v NATO a vzájemná jaderná rovnováha, nikoliv válečná rétorika politických ideologů, kteří za každou zmínkou o míru hledají proruské šváby. Nedovolme, prosím, proto, aby se mír stal sprostým slovem.
Děkuji vám za pozornost.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
FactChecking BETA
Faktická chyba ve zpravodajství? Pomozte nám ji opravit.
