V době, kdy jsme procházeli zdravotnickou a ekonomickou krizí způsobenou pandemií covidu, neustále požadovali navýšení podpory nad rámec námi schválených opatření, a nutno říci, že někdy to byly nápady opravdu „zajímavé“. Když jsem si teď sečetla jejich jednotlivé návrhy, byl by dopad na veřejné finance více než 200 miliard korun. Dnes, v době rekordní inflace a v podstatě plošného růstu cen, však o finanční podpoře občanů ze strany vlády vůbec neuslyšíte. Spíše naopak. Od ministrů už jsme se dozvěděli, že máme méně topit, méně jezdit autem, dokonce nám připomínají, že se dříve méně jedlo.  Lidé, kteří nás dnes kritizují, že covidová pomoc byla příliš vysoká, ještě před několika měsíci požadovali další a další úlevy a plošnější podporu. Pojďme se podívat na to, co například navrhovali. 

Jedním z jejich požadavků bylo prominutí placení povinných záloh na pojistné na zdravotní pojištění, důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti u OSVČ. Ohadovaný dopad: 15 miliard korun. A světe, div se, dalších 10 miliard do prostředků systému veřejného zdravotního pojištění. K tomu žádali navýšení nároku a rozšíření okruhu podporovaných osob pro další desetitisíce občanů.

Největším zářezem do příjmů veřejných rozpočtů by však byl odklad termínu splatnosti DPH za daňové období kalendářního roku 2020 o celý jeden rok. Dopad na příjmy státního rozpočtu, rozpočtu obcí a krajů v roce 2020? 150 miliard korun! Asi jen maličkost.