Tak já děkuju, děkuju za slovo, paní místopředsedkyně. Já jsem ráda, že tady pan předseda Výborný řekl, že nemá cenu v té debatě, která tady teď probíhala, pokračovat, takže já určitě v ní pokračovat nebudu a zase to vrátím do té věcné roviny.

Pan předseda Výborný - tady se kolegové hádají, já kdyžtak možná budu mluvit k tomu, o co se hádáte, jestli můžu, prostřednictvím paní místopředsedkyně, vám k tomu tady jenom něco říct. Já navážu na pana předsedu Výborného a nebudu už tady opakovat argumenty, citovala jsem pana... budu se držet teď vlastně ústavnosti té lhůty. Citovala jsem pana ústavního právníka Kyselu, on před chvílí mluvil - teď jsem to viděla na sítích - mluvil v kontinuálu České televizi a tam to zopakoval ty svoje důvody, proč vidí v kontextu těch právních předpisů jako třicetidenní lhůtu jako tu, která by měla být respektována. A tady to už opakovat nebudu. Pak samozřejmě jsem tady měla vytažené další názory dalších právníků.

Ale před chvílí, a myslím si, že když to přišlo mně na e-mail, tak to přišlo i vám, jsem obdržela ze Senátu Parlamentu ČR - Stálá komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury, bylo to z 9. schůze konané 29. března 2022 k ústavním limitům prodlužování nouzového stavu. Když dovolíte, je to pár odstavců, přečtu to. Teď mi to přistálo na e-mailu. Tak možná my máme rychlejší trubky. Dívám se na pana předsedu Výborného, že to ještě nemá. A ta Stálá komise pro Ústavu ČR a parlamentní procedury konstatuje: za odpovídající interpretaci článku 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti ČR, ve znění pozdějších ústavních zákonů, považuje takovou, která prodlužování nouzového stavu omezuje dobou vždy nejvýše třiceti dnů, a to především z těchto důvodů. A dovolím si je odcitovat, není jich mnoho.