Pohledem do nedávné minulosti lze dohledat množství kultů osobnosti, které vzývali političtí představitelé i široká veřejnost. Sice to bylo vždy v autoritářsky orientovaných zemích, ale v historii bychom měli hledat poučení. Dnes u nás je podobně vzýván svým fanklubem Andrej Babiš. A opravdu nevím, co by se ještě mělo stát, aby tento klub politických nadšenců prozřel. Příkladem neskutečné a řekl bych, až nemocné loajality bylo televizní vystoupení poslankyně a hejtmanky Karlovarského kraje. To, že neodpoví na počtvrté redaktorem kladenou otázku, je již u mnohých politiků běžné. Prostě se řídí osvědčeným postupem: zeptejte se mě na cokoliv, já si stejně odpovím, co budu chtít já sám, v tomto případě já sama.

Problém byl v tom, že opětovně šířila politické a marketingově předkládané fake news o připravené mediální kampani a o zneužití psychicky nemocného syna premiéra. Jakoby tato, tak jako jiní vrcholní představitelé politického hnutí ANO 2011 nechápali, že zákazníkem politiků je veřejnost, která u politiků předpokládá jistou míru etického chování a morálky.

Prostě v současné době se již nenosí v minulosti tolik požadovaná, zejména novináři a politickými komentátory z pravicových deníků MfDnes a Lidové noviny, presumpce viny.Nástupem a zejména s problémy Andreje Babiše je dnes populární presumpce neviny.

Rozumím argumentu, že je třeba rozlišovat obvinění a obžalobu, nicméně pokud je podezření, že premiér přímo či nepřímo ovlivňuje vyšetřování orgánů činných v trestním řízení, pak nelze mlčet či dokonce obhajovat zpochybňování důvěryhodnosti politiků či úřadu. A to se v případě současného předsedy vlády děje. Nemluvě o každodenním střetu zájmu, o kterém si nejenom vrabci cvrlikají  na střeše. A to nejen v naší kotlině, ale i v nenáviděném Bruselu.