Když jsem se v roce 2013 účastnil předvolebního klání, pochopil jsem soumrak polistopadové politiky a nástup modernizované a pro voliče uchopitelné politiky. My přece nejsme jako oni, my makáme. Opravdu nic nového pod sluncem, protože již po proběhlých listopadových událostech bylo OF pro všechny a strany pouze pro straníky. Jak výstižné a přitom jak hloupé. Ale zabralo to tak, že se dodnes naše demokratické politické strany potýkají s nedostatkem členů, nízkou vnitrostranickou konkurencí a mnoho obročnictvím.  

Totéž dokázal A.Babiš, který svými vazbami na staré i nové politické struktury vybudoval Agrofert. A teď je premiérem a politikem, kterým se podle jeho slov nikdy stát nechtěl. Stát se jím ho přece donutili ti staří politici a ty staré politické strany. A k těm veřejnost žádnou velkou úctu mít nemůže, protože umožnili „rozkrást“ republiku. To opakovaně tvrdí jeden z těch, kteří privatizovali státní a veřejný majetek v době, kdy bylo všude zhasnuto. Dnes je u moci tím, že vytuneloval priority jiných politických stran svými sliby pro všechny.

Past jménem Babiš sklapla a funguje stále. Ona totiž existuje jistá časová setrvačnost, kdy dojde ke změně názoru i ke změně životního postoje. V současné politice nikoho nezajímá politický program a jeho konkrétní obsah. Dnes je důležitá forma, jak politiku děláš. Forma, která prodává politiku jako koblihy v krámě. Nicméně politika bez obsahu se brzy vyjeví a ukáže plnou nahotu těch, kteří ji takto prosazují a provozují. Alespoň tomu věřím.