Tenhle text jsem napsal v roce 2018, tedy už před sedmi lety. Ukrajinská válka protiruskou propagandu, jež se na nás z médií hlavního proudu valí 24 hodin denně 7 dní v týdnu, ještě znásobila. Připomínání vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa je samozřejmě pozitivní věc, zvláště pak v roce 50. výročí téhle okupace. Ovšem to by z toho všeho nesmělo jak péro z gauče trčet, že víc než o historii jde o současnost, respektive o propagandu, jež má za každou cenu vytvářet rovnítko mezi někdejším komunistickým Sovětským svazem a současným Ruskem.

Tradice jsou zřejmě neměnitelné, stačí pouze otočit znaménko. A tak zatímco kdysi jsme povinně slavili Měsíc československo-sovětského přátelství, dnes v mediálním i politickém mainstreamu frčí Měsíc česko-ruského nepřátelství. Orwell by se nestačil divit. Dvouminutovky, desetiminutovky i hodinovky nenávisti jsou v plném proudu. Možná by ovšem těm novodobým propagandistům měl někdo prozradit, že George Orwell svůj antiutopický román 1984 nenapsal jako návod k použití, nýbrž jako varování.

A tak propagandističtí reci dál slavně bojují další a další bitvy minulé studené války, aniž by si povšimli, že už dávno skončila, ba dokonce, že jsme ji vyhráli. A dál jim uniká, že Rusko není Sovětský svaz, Putin není Brežněv a socialismus se k nám už dávno neimportuje z Moskvy, nýbrž z Bruselu. Ba dokonce, že Rusko v dekomunizaci došlo dál než Československo, respektive Česká republika, neboť tam škrtem pera komunistickou stranu zrušili.