Dobrý den všem. Vážená paní předsedající, ale i vážený pane předsedající, teď nevím přesně. Vážené dámy senátorky, vážení páni senátoři, vážená paní ministryně, vyslechli jsme si zde předkladatelskou zprávu paní ministryně, která se ovšem věnovala situaci z obecné rozpravy v ústavně-právním výboru. Takže já teď nevím, jestli mám vystoupení, nebo jestli je to replika, já to pojmu stejně obsahově.

Já bych vám chtěl říct, co proběhlo v ústavně-právním výboru a proč jsme rozhodli, jak jsme rozhodli. A zkusím to jako vždycky telegraficky, ale snad srozumitelně. Já bych zaprvé reagoval na ten argument, že je to prastarý zákon, že tedy nefunguje, že by bylo potřeba ho změnit. Já osobně si myslím, že jsou starší zákony, které je potřeba změnit už dávno před desítkami let, a to jsou zákony, které pálí občany daleko více. Je to občanský soudní řád a je to trestní řád.

A to jsou zákony z roku 1961 a 1964 a určitě jejich změna by byla přínosnější pro nás všechny a výrazně by zrychlila řízení a všichni víme, že nejpalčivější je právě otázka rychlosti řízení jak civilního, tak trestního. Já osobně po konzultacích, a teď nevím, kdo je odborná veřejnost, já osobně odborníky, které znám strašně dlouho, považuji za vysoce kvalifikované odborníky, tak po konzultacích s nimi i s předsedy krajských soudů, kteří se nechtějí této agendy zbavit, protože nejsou pohodlní a chtějí skutečně věcně pracovat, tak tvrdím, že současný zákon nepotřebuje tak razantní změny a že by stačily dílčí změny formou novely, která by přinášela skutečné zlepšení a ne naprostou změnu v organizaci.

Já promluvím krátce, ale chtěl bych říci, že moje praxe státního zástupce je 22letá a skutečně tu agendu, kterou jsem dělal, tak jsem přicházel do styku se stovkami znalců. Sám jsem se účastnil soudně-lékařských a soudně-psychiatrických konferencí a vyslýchal jsem osobně znalce a jsem s nimi v kontaktu, zúčastňuji se jejich akcí i nadále, takže vím, že závěry jejich expertiz jsou velmi významné pro rozhodnutí o vině, rozhodnutí o právní kvalifikaci a rozhodnutí o trestu. Ostatně pokud jde o trest, tak když se z mé praxe budeme bavit o výjimečném trestu, který je uzákoněn v § 54, odst. 2 či 3, tak tam je trest odnětí svobody na 20-30 let a ve 3. odstavci na doživotí. A u toho druhého je podmínka "obzvláště ztížené převýchovy", kdysi resocializace, a to nám řeknou zase znalci. Psycholog, případně psychiatr. A ta otázka vyloučené převýchovy je také jasná.