Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové,

já jsem zhruba před 16 lety byl ředitelem celorepublikové dopravní policie v ČR. V té době na českých silnicích umíralo řádově 1300 účastníků silničního provozu. Dnes ta situace je diametrálně odlišná. Ta čísla se pohybují někde kolem 500, bohužel, 500 životů, které ročně vyhasnou na našich silnicích.

Myslím, že jsem byl přítomen zhruba před těmi 16 lety diskusi, co stát, policie a všichni, co neseme nějakou míru odpovědnosti, pro to můžeme udělat. Omlouvám se za malé zdržení, ale definovaly se zhruba čtyři oblasti, které skrývají stovky věcí, jež ovlivňují situaci na našich silnicích. Ty oblasti mimochodem jsou čtyři následující: moderní infrastruktura, chcete-li, obchvaty, dálnice, opravené silnice atd., která je bezpečná a plynulejší, prevence komunikace s účastníky silničního provozu, jinak řečeno všechny účastníky nevychováte jenom represí, vy je musíte přesvědčit o správném chování na českých silnicích. Třetí oblast byla správná legislativa. Musím říct, že říct dopravě, že je něco správnou legislativou, je velmi odvážné. Trvá to roky, než se propracujete ke změnám, které jsou v jednotlivostech důležité. Provazují se do všech zmíněných zákonů. A pak je to práce policie.

Zkusím se vrátit teď k meritu věci při projednávání této novely. Pane ministře, já vám jako starý zbrojnoš chci poděkovat, že po 16 letech jste našli odvahu a vůli a schopnost nějaké kooperace, abyste se dohodli na potřebných úpravách bodového systému, jinak řečeno zjednodušení, srozumitelnější přestupky, tři kategorie bodů, které mimochodem působí preventivně, protože až si nasbíráte odpovídající počet bodů, kromě sankcí máte ještě nějakou povinnost, nebo přicházíte o možnost řídit. To je jedna věc.