Vážená paní ministryně, vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové,

materiál, který nám vláda, resp. sněmovna předkládá, nás staví do situace, která nám nedovoluje dělat dobré rozhodnutí. Vůbec nerozporuji potřebu podpořit osoby samostatně výdělečně činné, pokud je obtíže nouzového stavu připravily o obživu. Jsem naopak zásadně pro. Materiál, který před námi leží, má ale spoustu nedostatků. Mnohé tu už byly zmíněny. Omlouvám se, pokud se budu opakovat. Vůbec nereflektuje na potřebu pomoci i těm, kteří pracují na dohodu o provedení práce nebo na dohodu o pracovní činnosti, vůbec nemyslí na osoby spolupracující, to znamená rodinné příslušníky, kteří se na podnikatelské činnosti podílejí, ale nemají svoje vlastní identifikační číslo. A to přesto, že tito lidé normálně platí sociální i zdravotní pojištění. Přestože je to způsob, jak občané řeší neexistenci částečných úvazků. Přestože na tyto občany se nevztahuje ani možnost získat ošetřovné, jsou-li s dětmi, které nemohou do školy, doma. Jde často o ty nejzranitelnější matky samoživitelky, lidi v exekucích a podobně. Na ně bude mít výpadek příjmů dopad naprosto katastrofální.

Druhou skupinou jsou ti, kdo jsou osoby samostatně výdělečně činné, jako hlavní příjem, ale jsou zaměstnány, to už zde také padlo, a to mnohdy na kratičký úvazek. O hlavní příjem přijdou, ale na kompenzaci nedosáhnou. Jsou to třeba lékaři, kteří mají svou ordinaci, zubaři, ortodontisté, ortopedi, vedle toho mají malý úvazek v místní poliklinice. Těm také stát nepomůže. Přitom obě skupiny by bylo možné mezi adresáty kompenzačního bonusu zahrnout velmi snadno.