Vážený pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové. Dovolte mi krátce komentovat tři elementy, tři prvky z Evropské rady, o které dnes mluvíme, tzn. která se konala koncem června 24. a 25., tedy před měsícem. Za prvé Rusko. Pan ministr o tom mluvil. V těch závěrech se Rusku věnuje snad devět bodů, což je velmi široký rozsah, ale ukazuje, že zdaleka nebylo jednoduché za jednacím stolem najít shodu. A musíme to ještě rozšířit o to, co předcházelo. Velmi intenzivní diskuse o tom, jak s Ruskem pokračovat dál. Velký zápas o to najít shodu mezi Berlínem a Paříží na jedné straně a některými členskými zeměmi, které se stavěly velmi tvrdě a jasně proti přílišné otevřenosti, kterou vnímaly ze strany některých velkých států EU. Zdaleka situace není jednoduchá, nemáme s Ruskem problém jenom my v Praze v ČR, a proto je třeba velmi citlivě vnímat i pokusy o udržování dialogu o podstatných věcech a také vnímat rozmanitá ohrožení, kterým musíme čelit ze strany státních a nestátních aktérů v případě právě Ruské federace. Proto je tak důležité hledat angažmá, selektivní angažmá se tomu říká, např. s občanskou společností v Rusku, a proto je tak potřeba se umět bránit, resp. ostražitě hlídat suverenitu a svébytnost našich zemí a demokracii, zejména v blížící se době nastávajících voleb. Najít tuto shodu zdaleka nebylo jednoduché, a proto o to víc se ukazuje, jak je důležité, že není kam spěchat, a jak vláda nedávno vyhlásila ústy náměstka ministra zahraničí, že je potřeba rozvíjet byznys a obchodní příležitosti s Ruskem, tak chceme jenom upozornit, že také bezpečnost. A možná na prvním místě bezpečnost vyžaduje, abychom s některými kroky vyčkali a zaujali to, čemu se ve strategických dokumentech říká strategická trpělivost a rozvaha. Tolik k Rusku.

Samotné jednání Rady EU ukázalo, jak složitá ta relace dnes je a jak je potřeba hledat spojence a s nimi shodu. Zdaleka to není jednoduchá práce. Za druhé, můj druhý bod je Bělorusko. To, co je nové a to, co musíme velmi jasně odmítnout, není jenom pokračující násilí v ulicích, není jenom rostoucí počet politických vězňů, ale nově také zneužívání migrantů a migračních toků, které Lukašenkův režim povzbuzuje, aby přicházeli do Běloruska často oficiální cestou, dovezli je až na hranice s EU, tam je vypustí a řekne, na druhé straně vás někdo čeká. Tento způsob zneužívání migrantů k politickým účelům, jak se píše v závěrech Evropské rady, je cosi, co musíme jednoznačně odmítnout, a je velmi dobře, že na to právě země EU dokázaly zareagovat velmi rychle, protože jde o fenomén úplně nový. Lukašenkův režim si bral zřejmě dobré lekce z jiných zemí a z jiných regionů, kde se právě migračních tlaků zneužívá na destabilizaci celých území.