Vážený pane předsedající, vážený pane ochránce práv, kolegyně, kolegové.

Ze svého následujícího vystoupení nemám žádnou radost, v podstatě cítím neskonalý smutek, že musím říkat to, co musím říkat. Protože úřad ombudsmana s prvním ombudsmanem, kterého jsme měli, byl institut, který jsme všichni respektovali, vzhlíželi k němu, a to, co se z něj stává pod vedením současného ombudsmana, mě mrzí. Respektive jak je prezentován navenek, protože na tom úřadu zůstala spousta lidí, kteří odvádějí výbornou práci. Ale často je ten úřad hodnocen od své hlavy, a to nefunguje.

Já jsem tuhle brouzdal po Facebooku a našel jsem tam status, kde někdo sdílí stížnost ukrajinského prezidenta, že potřebuje víc pomoci, a okomentoval to slovy: „Pomáháme, jak můžeme na úkor vlastních občanů, a ještě se máme nechat urážet? Přestává se mi to líbit.“ Tak jsem si říkal, nějaký postarší fanoušek SPD měl potřebu ulevit si na Facebooku. A potom se podíváte, že to je status pana ombudsmana Stanislava Křečka. A zdaleka není jediný.