Očkování je považováno za jeden z nejzásadnějších objevů novodobé medicíny. Spolu se zavedením antibiotické léčby a úpravou vody vedlo v minulém století k výrazné redukci výskytu infekčních chorob v ekonomicky rozvinutých zemích. Přes nesporné úspěchy se očkování stává v posledních desetiletích předmětem častých polemik. I když musím konstatovat, že patřím k zastáncům očkování, mám dojem, že je ten nejvyšší čas k navázání dialogu. Ano, jak zastánci, tak odpůrci mohou zůstat zakopáni v zákopech a neustále se bombardovat těmi či oněmi argumenty. Munice je dostatek. Ale nikam to nepovede. I proto jsem měl hodně diskusí s lidmi, kteří se obávají očkování. Úmyslně neříkám, že jej principiálně odmítají. Tito lidé se pohybují mezi dvěma dimenzemi. Tou první je pochopitelný strach o děti a strach z toho, co neznají. Druhou dimenzí je určitá vůle po svobodách demokratické společnosti. Nechtějí se podřizovat nařízením, která společnost má právo do jisté míry udělovat. Tato, říkejme ji "demokratická dimenze", nechť je předmětem diskusí filosofů a ústavních právníků. Co ale se strachem? Dlouho jsem o řešení přemýšlel a nakonec mě inspiroval přední český vakcinolog prof. MUDr. Jiří Beran CSc. z Hradce Králové. Byl jsem na jeho setkání s lidmi, kteří se obávají očkování a on doslova prohlásil: "mě ještě nikdo očkování neodmítl". Když jsem se pídil po důvodech, došel jsem k jedinému závěru. Jmenuje se EDUKACE. A to jak na straně veřejnosti, tak na straně lékařů.

Jsem hluboce přesvědčen, že žádný lékař ráno nevstává s přesvědčením, že " dneska jsem ještě nikomu neublížil", "dneska to udělám", "dneska rozhodně už někomu něco udělám". Pravdou ovšem zůstává, že i lékař nevědomky například nepřesnou informací ublížit může. A to je první z mých návrhů - pojďme zavést systém speciální edukace lékařů ve vztahu k očkování jako takovému a ve vztahu k očkovanému pacientovi. Z medicínského hlediska extrémně závisí na tom, v jakém okamžiku je vakcína pacientovi podána. První a zásadním předpokladem je, že musí být zdráv a musejí být dodrženy kontraindikace. Ale pak je tu i druhý předpoklad - očkovaný pacient nebo  jeho rodič musí vědět, co a v jakém rozsahu a složení a proč a s jakými výhodami i riziky se mu do těla vpravuje. Bez toho by se nemělo obejít žádné očkování. A když si položím otázku, jestli jsou u nás všichni lékaři dostatečně v této oblasti edukováni, odpověď bohužel zní NE, NEJSOU. Je nutné zavést tuto edukaci již na vysoké škole a v praxi ji pak potvrdit opakovanou účastí na školeních, bez jejichž absolvování nebude mít obvodní lékař možnost vakcínu podat.