Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové,

omlouvám se, možná některé věci budu opakovat, ale protože se budu snažit, aby to, co budu říkat, mělo nějakou logiku, tak to je ten důvod. Já zkusím říci některé důvody, proč tady dnes jsme, a případně shrnout i to, proč si někteří myslí, že bychom zákon schválit měli, a jiní nikoli.

Důvod první je ekonomická situace této země a velmi rychle rostoucí zadlužení nebo chcete-li dluh ČR. A to, zda tato vláda mohla nebo nemohla nebo měla nebo neměla dříve reagovat a zda dělá nebo nedělá dost. Já ještě neznám a nikdy jsem nepoznal žádnou vládu, která by dělala dost, vždycky to bylo tak, že jsme si mysleli, že by měla dělat ještě některé další věci. Na druhé straně si nepamatuji vládu, která by toho měla tolik za sebou při tak krátké době vládnutí, jako je tato vláda, neboť má za sebou zhruba 1,5 roku. A v tom roce se musela potýkat se stále existujícím nebezpečím covidu, s tím, že přišla válka na Ukrajině a s tím, že jsme měli evropské předsednictví a řešili jsme v rámci něj energetickou krizi. A s tím, že tu vzniklo dědictví, kde bylo rozdáváno více peněz, než byla produktivita práce, jinými slovy bylo zaděláno na inflaci, která potom skutečně, světe, div se, přišla.

A do toho samozřejmě patří důchody a jejich valorizace nebo zvyšování, které je buď pravidelné nebo nepravidelné, když inflace přeroste přes 5 %. A tato vláda by samozřejmě měla všechno sledovat, všechno vědět a mít ty nejlepší prognostiky na světě. Jeden z nich za chvilku skončí. Tak se podívejme, co mohla dělat a co věděla v případě této valorizace, o které se dnes bavíme. Tato vláda věděla, že meziměsíčně v červenci vzrostla inflace o 1,4 %, v srpnu o 0,5 %, v září o 0,2 %, v říjnu o -2,5 %, v listopadu 1,9 % a v prosinci 0,2 %.