Senátor Vystrčil: Pojem první splátka důchodu se používá a známe ho v právním řádu

Vážený pane premiére, vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci,

děkuji za to obsáhlé entrée, ale úlohu jste mi nezjednodušili.

Na začátku řeknu jednu věc, kterou potom možná ještě budu několikrát opakovat. Kdo bude hlasovat pro senátní návrh zákona, ten podpoří ty, nebo většinu těch, co mají dneska nejnižší důchody, nejnižší důchody. Ten, kdo bude hlasovat pro vládní verzi zákona, tak z té skupiny těch, co mají nejnižší důchody vyjme zhruba 130 tis. důchodkyň matek, které mají v této zemi vůbec nejnižší důchody. Aby bylo jasno, o čem se bavíme, a o čem budeme hlasovat.

A nyní k některým argumentům. My, když jsme do Senátu dostali vládní verzi zákona, tak jsme se rovněž zabývali tím, co tady říkal pan předseda poslaneckého klubu občanských demokratů Stanjura. Proč 85 let? Je to tak, že žádný racionální reálný důvod neexistuje. Nikde jsem nenašel studii, že ti, co jim je 85 nebo 86 let už sociální služby potřebují a musí více platit. A ti, co mají 84 nebo 83 roků, že je již nepotřebují. To je jinak. Tuto věc, jak kdo a jak intenzivně potřebuje sociální služby nebo zdravotní péči mají řešit zákony a pravidla, která se týkají těch služeb a jejich dotací. To máme zpracováno. A řešit to tím, že řekneme těm, co je 85 let a více, těm budeme přidávat, protože potřebují více sociálních a zdravotních služeb. A těm, co je méně, nebudeme přidávat, protože to nepotřebují, je nesmysl, absurdita, viz. vysvětlení ohledně např. zastropování příplatků na léky.

Teď k tomu, když se podíváte a přijmete 85 let, my jsme v Senátu žádnou jinou možnost neměli, tak člověk, kterému je dnes 85 let, tak se narodil v roce 1933. Když to byl muž, tak šel do důchodu v šedesáti letech. To znamená, šel do důchodu v roce 1993. Jinými slovy - jeho důchod se vypočítával podle zákona, který jednak vzal v úvahu to, co bral za socialismu, a potom část těch let, to co bral po roce 1989. Ten důchod, který má, je poměrně nízký. A ještě nižší důchod má žena, která šla do důchodu v roce 1993, protože ženy měly už tehdy menší mzdy než muži, a ženy, které šly do důchodu v roce 1993, většinou měly kratší dobu, která se započítala do výpočtu důchodu a pro ně nevýhodnější. V průměru řekněme vezměme si ženu, která šla do důchodu v 55 a vychovala tím pádem dvě děti. To znamená, je to žena, které je dneska 80 let a narodila se v roce 1998 (1938?). Ta žena, protože vychovala dvě děti, tak šla do důchodu v 55, čili v roce 1993. Protože část doby byla na mateřské dovolené, tak ten její důchod byl nižší v průměru prosím o dva tisíce korun. Čili my dneska jsme v situaci, kdy máme osmdesátiletou ženu, která vychovávala dvě děti, šla do důchodu v roce 1993 a pětaosmdesátiletého muže, který možná také vychovával, ale je mu dneska pětaosmdesát a má vyšší důchod, protože bral více a šel také do důchodu v roce 1993. A my teď říkáme, ty milý muži, kterému je pětaosmdesát let a více, my ti přidáme tisícovku a on bude mít ne o dva, ale už o tři tisíce korun více, než má ta žena, které je dneska osmdesát let, vychovala dvě děti a šla do důchodu ve stejný okamžik jako ten muž, protože končila (?) v pětapadesáti. To je ten princip. A to je ta nespravedlnost. To je absurdita.

My, a těch žen, když se zeptáte, kolik jich je, to se dá dohledat z veřejných zdrojů, tak je jich zhruba 130 až 135 tisíc v průměru. To číslo 145 tis. potom vysvětlím, to je... Tak to vypadá a tuhletu skupinu lidí, důchodkyň matek, s nejnižšími příjmy, s nejnižšími měsíčními důchody, tato vláda při svém zákoně naprosto vynechala a ignorovala a zdůvodňuje to tím, že ona ví, že těm, co je více než pětaosmdesát, tak ti mají větší výdaje na zdravotní výlohy a větší výdaje na sociální služby. To je přece naprosto absurdní situace. Co my jsme tedy mohli jediné udělat. My jsme řekli, dobře, jestliže je to tak, že tato vláda chce přidat těm, co mají nejnižší důchody, tak to udělejme tak, že tam dáme takovou skupinu lidí, aby to bylo co možná největší množství těch, kteří jsou takto postiženi. A protože vlastně ten důchodce, který se narodil v roce 1933 a šel do důchodu v šedesáti, šel do důchodu v roce 1993, tak je teď v důchodu přesně dvacet pět let.

Ten je přesně v důchodu 25 let a je mu dneska 85. Proto jsme řekli, ano, všem, co jsou v důchodu 25 a více let, přidejme tu tisícovku a tím do toho dostaneme i ty ženy, matky důchodkyně, které šly do důchodu také v roce 1993, ale ještě nejsou v důchodu, ještě jim není 85 let, protože šly v 54, 55, 56, 57. Takhle to je a to je systém toho zákona. A když tady někdo vykládá, jak je to nespravedlivé, tak to prostě je pro mě naprosto nepochopitelné, nerozumím tomu.

Druhá věc je argument, že to neumíme zúřadovat. Podívejte se. Já jsem hledal a našel jsem zákon, který se nazývá zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. A v tom zákoně se vyskytuje pojem, doufám, že mě paní ministryně poslouchá, první splátka invalidního důchodu. Čili první splátku důchodu neznáme, první splátku invalidního důchodu známe. Tu používáme v zákoně a dokonce k této splátce v § 118 odst. 2 zákona vážeme případně nějaké další povinnosti těch, co mají brát nebo nemají brát důchod. Můžu to zacitovat: "Odst. 2 písmeno b): Byl-li dítěti, které má nárok na sirotčí důchod, přiznán invalidní důchod, přestává být občan uvedený v odst. 1 písm. b) zvláštním příjemcem dne, který předchází dni, od něhož náleží dítěti, a teď pozor, první pravidelná měsíční splátka invalidního důchodu."

Čili tady to najednou náš zákonný systém zná, tady najednou to není problém, tady to umíme. A když jde o neinvalidní splátku, tak to neumíme. To skutečně má být hlavní argument, to mi připadá docela směšné.

Já bych tady teď mohl reagovat na některé věci, které tady říkala paní ministryně. Znovu opakuji, senátní návrh zákona se soustředil na to, abychom postihli maximální počet lidí, kteří mají nejnižší důchod. Pokud paní ministryně říká, že z těch lidí, kterým je 85 let a více, zhruba 3 % vypadnou, tak se to může stát. Ale to jsou lidé, kteří dělali na důchod a třeba to jsou lidé, kteří dělali do 75, 80 let a nebyli v důchodu, nepobírali důchod. Jinými slovy je velmi pravděpodobné, že ten jejich současný důchod je mnohem vyšší, než je průměrný důchod - 15, 17, 18, 19 tisíc. Ano, je pravdou, že v senátním návrhu zákona tito lidé vypadnou a nedostanou tisícikorunu. Možná je to vůči nim nespravedlivé, protože oni byli odpovědní. Mě to také mrzí. Ale my jsme nebyli schopni to napravit úplně celé. To by vládní návrh musel nějak vypadat a musel by se někdo pořádně starat a snažit a nevytvářet nějaké polotvary. Takže jsme řekli, dobře, toto si myslím, že tito lidé, kteří si pracovali na důchod, přežijí, unesou, neboť to rozhodně nejsou ti, co mají nejnižší příjmy. O ty by nám mělo jít. A mě tedy velmi mrzí, že paní ministryně špičkovala, že se v ODS probudilo sociální cítění. Prostě kdyby nebylo pravice, tak už dávno není na důchody vůbec. (Veselost v levé části sálu.)

Nyní k dalším věcem, které říkali. 400 tisíc osob. Nevím, jak paní ministryně přišla na 400 tisíc osob. Nám vychází, že to navýšení by bylo zhruba okolo 145 tisíc osob. A dostávám se k té další věci, kterou řeknu, ano, kromě zhruba 135 tisíc důchodkyň žen, matek, které v průměru vychovaly dvě děti, se ten náš návrh týká ještě některých dalších skupin. Někdy je to v pořádku, někdy to je méně v pořádku. Každý si to může přeložit podle sebe. Týká se to například horníků, pracovníků v hutnictví, pracovníků v uranových dolech. Těch se také týká to, že pokud jsou 25 let a více v důchodu, dostanou přidáno, byť jim není 85. To si myslím, že špatně není. Týká se to i některých policistů a vojáků z povolání. To je pravda. My jsme se snažili dopočítat, kolik jich je. Maximálně jsou to 2 tisíce lidí. Tak si porovnejte 135 tisíc důchodkyň matek s nejnižšími příjmy a 2 tisíce možná těch, kteří nemají nejnižší příjmy a také jim bude přidáno. A podle toho hlasujte. Je to na vás. Ale rozhodně to není tak, že by to dneska bylo uděláno tím způsobem, že to je nesystémové a nespravedlivé. Je to možná obtížně realizovatelné. Ale, jak jsem řekl, ten pojem první splátka důchodu se používá a známe ho v právním řádu, byť se týká invalidních důchodů, a neměl by být problém pro Českou správu sociálního zabezpečení tuto věc zvládnout tak, aby to mohlo být vyplaceno.

Co se týká menší spravedlnosti, k tomu jsem tady toho řekl dost. Kdybyste potřebovali podrobnější čísla, máme je k dispozici. Bohužel ne od MPSV, ale veřejně dohledatelné zdroje nám umožňují provést velmi přesnou a kvalifikovanou analýzu, kolika lidí, na které se tato vláda vymlouvá, se to vlastně týká. A o invalidech už tady všechno řekl Zbyněk Stanjura.

Děkuji za pozornost.