Po třech letech války proti Sýrii, píše v posledním komentáři, Západ svou ofenzívu programově rozšířil i do Iráku a Palestiny. Ve hře jsou sice i „flagrantní rozpory mezi náboženskými a sekulárními proudy“. Ve finále však hlavně „vlivné ekonomické zájmy“. Zatímco řada soupeřících skupin změnila tábor už několikrát, naleziště ropy a plynu adresu nemění. 

„Každá válka, vedená koalicí“ – „má-li naplnit specifické zájmy každého z jejích členů“ – „logicky sleduje cílů víc“. „Boje, zuřící nyní v Palestině, Sýrii a Iráku, spojuje to, že je vede blok, zformovaný Spojenými státy, proti národům, kterému jim kladou odpor, ve snaze přeformátovat ´Velký Střední východ´ a změnit budoucí trh s energiemi.“

Momentálně jde hlavně o „dvě změny: mapy produktovodů a exploatace nových nalezišť“.  

„NATO se od počátku války proti Sýrii snaží přetnout osu Teherán- Damašek (NIORDIC, INPC, vedoucí z východu na západ) ve prospěch alternativního koridoru (z jihu na sever), aby se ropa a plyn z Kataru (Exxon-Mobil) a Saúdské Arábie (ARAMCO) daly expedovat přes syrské pobřeží.“
Právě toho má dosáhnout „ofenzíva Islámského státu v Iráku, která zemi rozděluje, a separuje tak Írán od Sýrie, Libanonu a Palestiny“.

Je to střet o to, „kdo bude prodávat ropu a plyn do Evropy, a tím i o objem a prodejní ceny dodávek“. To skýtá „vysvětlení, proč jsou do války vtaženi tři klíčoví exportéři ropy a plynu (Rusko, Katar a Írán)“.