Od samého počátku, tím jak byla Fialova vláda sestavena, jsem si nesliboval žádný zázrak, narušení statusu Quo, vymanění ze začarovaného kruhu. Již složení nesourodých, ideově a politicky vzdálených subjektů jistě dávalo tušit, že se bude jednat o spolek dosti nesourodý, dysfunkční a neakceschopný.

Nic se nezměnilo k lepšímu ani náhodou, celé angažmá vlády je přehlídka ztraceného času. Tento Fialův kabinet lze označit za to nejhorší a nejmarnější, co tu od listopadu 1989 bylo.