Kolik studentů je dnes tak uvědomělých, že již během studií aktivně a soustavně nabízí své schopnosti a znalosti firmám, o které se zajímají? Kazit si studentská léta špatně placenou brigádou se nikomu moc nechce. To je logické, rozumím tomu. Nemám totiž na mysli pouze prázdninovou brigádku v plážovém klubu jako Brandon Walsh z Beverly Hills 90210. Mám na mysli seriózní dlouhodobou, většinou špatně placenou spolupráci s podnikem či s firmou, u které se chci následně nechat zaměstnat. Netroufám si odhadovat kolik studentů dnes studuje pouze pro titul a kolik opravdu pro smysluplné znalosti. Anonymní průzkum mezi studenty na toto téma by možná vydal zajímavé výsledky a vodítko nejen pro zaměstnavatele, pro majitele vysokých škol, ale také pro Ministerstvo školství. Minimálně kvůli větší osvětě o nesmyslnosti titulu bez schopností.
Po promoci vysokoškoláci přijímají i ty nejnižší pozice v nadnárodních firmách jen proto, aby byli "uvnitř." Doufají, že se časem posunou výše. Není problém najít vysokoškoláky jako operátory v call centrech, za pultem hypermarketů nebo jako asistentky podnikatelů. Proč to nezačínají aktivně řešit už během studia? Proč aktivně nenabízejí své znalosti a schopnosti? Proč se firem sami aktivně neptají: "potřebujete něco? Naučím se to!" Na promoci a titul čekat netřeba. Takových, kteří se takto starají již za studií je poskrovnu. O to větší mají u firem šanci. Většinou nepotřebují nadstandardní plat, zaměstnanecké výhody apod. U promoce mají však praxi, zaměstnání a budoucnost.
Jak začít?
Kolik lidí je schopno orientovat se v záplavě reklam soukromých vysokých škol? Ty většinou slibují skvělé vzdělání a nejrůznější názvy oborů. Statistiky udávající, jak se následně jejich absolventi dále uplatnili však chybí. Málokdo si tedy uvědomí, že taková vysoká škola je pouze firma, která láká zákazníky na prodej svého produktu. Platíme to my všichni. Většinou několikrát. Nejprve v rámci financování vysokých škol dotacemi a příspěvky na studenty ze státního rozpočtu. Následně pak podporou v nezaměstnanosti na úřadě registrovaných absolventů. Další rekvalifikační kurzy, aby se naučili něco smysluplného a dále potom dotace zaměstnavatelům, ktěří absolventy zaměstnají. Je to normální?
Na základě široké analýzy současného stavu by mělo MŠMT zveřejnit statistiky, kolik absolventů začíná pracovat při studiu a jaké potom mají další šance. Z jakých oborů zůstávají absolventi na pracovním úřadě a jaké mají další možnosti. Kolik jich na tom úřadě skončí hned po promoci. Dále, kolik absolventů nalezne uplatnění v oboru, ze kterého skládají státnice. Věřím, že by takové informace vedly k většímu zamyšlení mladých lidí nad tím, co půjdou studovat a proč. Ideální by také byly informace o porovnání zaměstnanosti absolventů 26 státních a 44 soukromých vysokých škol.
Zaměstnavatelé a stát
Na druhou stranu by zaměstnavatelé měli na základě průzkumu Ministerstva školství definovat, jaké znalosti a schopnosti u svých zaměstnanců hledají. Výsledky by mohly posloužit také školám jako určitá vodítka při vymýšlení potřebných studijních oborů. Těžko by se potom někdo hnal za titulem v oboru, který je předem nepotřebný. Ideální stav je samozřejmě vlastní učiliště nebo škola daného podniku. Ty se bohužel z nepochopitelných důvodů postupně zlikvidovaly.
Je těžší studovat a u toho začít pracovat nebo někde pracovat a u toho začít studovat? Co je lepší?Oba případy jsou dost náročné a není to pro každého. Naproti tomu užívání si dosyta studentského života zní skvěle. Tak proč nestudovat, když je to dneska "v pohodě." Stres o dobré zaměstnání každopádně příjde později. Bohužel. Většinou na pracovním úřadě, s titulem a bez praxe.
Jiří Stareček, Lídr za hnutí ANO ve Stěpánkovicích
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: ANO
