Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové.
Hned na úvod musím říci, že jsem vůbec nepředpokládal, že bych k tomuto návrhu v tuto chvíli, nebo v tuto dobu zde musel vystupovat. Ale pak se ukázalo, že je to potřeba, neboť usnesení výboru pro územní rozvoj mě velmi překvapil a zaskočil. Tak jak jsem byl seznámený na organizačním výboru s vystoupením některých kolegů na organizačním výboru, je naprosto jasné, že na tomto výboru – aspoň podle mých informací a bylo to potvrzeno na organizačním výboru – bylo prezentováno, že ten zákon, ten stykový zákon má jednu velkou chybu. A to v tom, že v něm není zakotveno prodloužení lhůty na projednávání návrhu ústavních... projednávání návrhů zákonů v Senátu z 30 na 60 dní.
Já si myslím, že to je velké nedorozumění, velký omyl, jak tady říkala paní předkladatelka, paní kolegyně Wagnerová, toto ustanovení, prodloužení lhůty nemůže být v tomto běžném zákonu. To přece víme a také jsme si dali určité vyjádření, které chceme držet, že musí být tato změna v ústavě, protože lhůtu upravuje ústava. Věřím, že ta vůle, která tady v nedávné minulosti byla, že až tady bude změna ústavy, tak že budeme všichni držet tu dohodu a budeme požadovat schválení ústavního zákona, a nebo podpoříme schválení ústavního zákona tehdy, když tam ta lhůta bude prodloužena. Takže prosím, abychom to oddělili, to tam podle mého názoru nepatří.
Já bych chtěl poděkovat všem, kteří se zasloužili o to, že je tu dneska stykový zákon prakticky v závěrečném hlasování. Je to senátní návrh zákona, je to několikátý pokus, který vždycky zkrachoval. Já vám řeknu, vzhledem k tomu, že jsem to dlouhodobě zažil, že se vždycky lidé, kteří to měli na starosti, ať už to byli lidé z ústavně-právních výborů, z komise, nebo i vedení Senátu v minulosti moji předchůdci snažili – a vždycky někam do nějakého stavu došli – a skončilo to vždycky nevůlí Poslanecké sněmovny. Můj názor – a nechytejte mě za slovo, je to názor, který nemusí být přesný, proč to ve sněmovně vždycky skončilo, mně přišlo, že někteří dlouholetí poslanci, kteří tam třeba byli ještě na přelomu tisíciletí, vlastně nechtěli připustit jakousi legitimizaci, uznání Senátu. Protože oni se ve své podstatě nikdy neztotožnili s tím, že Senát tady je. Oni by bývali chtěli, aby tady byla jenom jedna komora.
Já musím říci, že v jednom posledním období jsem to v Poslanecké sněmovně prakticky nezaznamenal, přišlo tam mnoho nových poslanců, a myslím si, že v uvozovkách „tento mindrák“ tam nebyl, a proto byla také šance dospět k nějakému výsledku. Samozřejmě, že bychom si dokázali představit, že by stykový zákon mohl být ještě lepší, že by mohl pozvednout nějaké proklamace Senátu, nebo dát mu více, ale o tom rozhoduje stejně jako my ta druhá polovina. A jenom to, že se překročí hranice té neochoty stykový zákon schválit, je enormně cenná.
Já vám mohu říci, že samozřejmě veřejnost toto moc nezajímá, ale z odborné veřejnosti – politologové a zejména novináři, zasvěcení lidé – se podivují nad tím, že členové parlamentu, dvou komor parlamentu, parlamentáři nejsou schopní se více než dvacet let domluvit o pravidlech vztahů mezi sebou. Zamyslete se nad tím. A proto takhle dneska vystupuji, abyste zvážili na miskách vah, jestliže tam všechno není podle našeho uvážení nebo přání, že bychom to náhodou tady neschválili, nebo to schválili nějakým malým počtem hlasů.
Já tady mohu ještě snášet argumenty, které tady řekli přede mnou kolegové, a myslím si, že jsou namístě. Podle mého je nejcennější to, že je tady pravidlo, vztahové pravidlo, které do určité míry v tomto stavu více legitimizuje Senát, než to bylo chápáno v politické sféře doposud. Takže vás prosím, abyste ten návrh podpořili. Není to moje dílo, je to prakticky dílo všech předchůdců, kteří tady seděli, kteří se na tom podíleli. Hlavními vyjednavači byli lidé, kteří jsou z komise. A myslím si, že by to byla rána, kterou bychom si sami sobě udeřili, kdybychom teď z nějakých důvodů, že tam není například to promítání změn provedených Poslaneckou sněmovnou v tisku, že tam není program... Víte, to je věc, která de facto oproti stávajícímu stavu je něco navíc. A tím největším odpůrcem v Poslanecké sněmovně je legislativa v Poslanecké sněmovně. To je naprosto jasné, a my jí to nepřikážeme. Když to nebude chtít přikázat vedení Poslanecké sněmovny – a to žádný doposud nechtěl, a nebude to podle mého přesvědčení chtít.
A oni dneska budou samozřejmě ještě argumentovat daleko podloženěji, že je tady před námi na spadnutí elektronizace tohoto procesu v budoucnu, a ta by to měla nějakým způsobem řešit.
Když bychom to dnes náhodou tady zamítli, myslím tím neschválili, a myslet si, že se dostaneme do nějaké dobré vyjednávací polohy. Ne. Vždycky bude Poslanecká sněmovna tvrdit: vždyť vy jste tento návrh zamítli. A nepokročí se ani o milimetr a podle mého hlubokého přesvědčení se neudělá nic, a budou nám předhazovat, že jsme si zbořili to, co jsme vlastně sami vytvořili.
Ještě jednou: Domnívám se, že velkým omylem bylo, a zaznělo to, to mi nemůže nikdo popřít, že hlavním důvodem, proč bychom to neměli přijímat, je to, že tam není 60 dnů. Ne, jak tady řekli moji předřečníci, to tam absolutně nepatří, o to se musíme my postarat svým postojem zásadním postojem při nejbližší změně Ústavy.
Ještě jednou vás žádám a prosím, abyste stykový zákon podpořili, abychom si nevstřelili vlastní branku a abychom tento storypříběh už konečně uzavřeli.
Děkuji.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
