Toto sdělení mi přistálo RÁNO v Messengeru Facebooku a já se konečně začal divit. Nebylo totiž první ani druhé. Po nepříliš úspěšném (záleží na úhlu pohledu) volebním výsledku TOPky bych čekal spíše odklon stávajících členů než příliv nových. A po chvíli přemýšlení mi to docvaklo: „Nejsme v tom sami!“

Celou tu dobu, co jsem v TOP 09, jsem bral své okolí jako prostředí, proti kterému musím TOPku bránit a vůbec jsem si neuvědomil, že mezi nimi jsou i lidi, kteří jsou s námi na jedné lodi. Možná to bylo tím, že argumentace na sociálních sítích dokáže vyvinout účinnou informační mlhu, snad to bylo tím, že jsem trpěl provozní slepotou, vždy připravený se spíše hádat a kopat okolo sebe, než v davu hledat spřízněné duše.

Ve vzniklém politickém prostoru hrozícím omezením demokratických principů začaly výše zmíněné duše hledat svá souznění. Z mého hlediska je oprávněný pocit ohrožení donutil uvažovat o někom, kdo by se jich zastal. Celkem logicky, jde většinou o přemýšlivé, chytré lidi, objevily palubu TOP 09. My jsme přece ti, kteří chtějí zůstat v evropských strukturách, pod vlajkou NATO v bezpečných vodách euroatlantické civilizace.