Třešňák (Piráti): Jde o cenu za dvě věci, a to za dekarbonizaci, a cenu za energetickou bezpečnost státu

30.09.2020 22:14 | Zprávy

Projev na 58. schůzi Poslanecké sněmovny dne 30. 9. 2020 k vládnímu návrhu zákona o opatřeních k přechodu České republiky k nízkouhlíkové energetice a o změně zákona o podporovaných zdrojích energie

Třešňák (Piráti): Jde o cenu za dvě věci, a to za dekarbonizaci, a cenu za energetickou bezpečnost státu
Foto: Piráti
Popisek: Petr Třešňák (Piráti)

Pěkný podvečer. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane předsedající, já jsem v prvním čtení chtěl mluvit velmi stručně, tak se o to pokusím, byť ten rozsáhlý úvod hlavně pana kolegy Dolínka byl takový všeobsažný. Asi málokdo v této Sněmovně pochybuje o možnostech a o (nesrozumitelné) potenciálu jaderné energetiky při dekarbonizaci českého hospodářství, a to i díky zdejšímu technickému know-how v přírodních podmínkách a dalších aspektech, díky kterým má mít právě jádro místo v energetickém mixu České republiky. A ačkoli vláda i tímto návrhem zákona projevila určitou snahu k dalšímu rozvoji aktivně přistoupit, byť, jak jsem zmiňoval při schvalování programu, takovou jistou paralelní legislativní normou, protože zákon o podporovaných zdrojích zde již máme a dokonce jeho novelu máme zde také v prvním čtení na programu schůze, nikoliv tedy zařazenou, a já si vážím, jak i zmínil kolega Dolínek účasti opozice na tom stálém výboru pro výstavbu nových jaderných zdrojů, stále však zůstává mnoho otazníků a připomínek, které jsme jako někteří zástupci opozice právě v tomto výboru předkládali na jeho zasedání, především tedy v obavách, zda vládou navržený koncept není příliš komplikovaný a nepřináší do projektu i další zbytečná rizika. Dovolte mi to v rychlosti zrekapitulovat.

Začnu takovou tou historickou genezí, protože v roce 2014 byl zrušen tendr na dva bloky v temelínské lokalitě a jedním z uváděných důvodů hlavně v médiích bylo právě i financování a absence státních garancí. A právě navrhovaný zákon měl být jedním z nástrojů, který má řešit financování a určitou formu veřejné podpory projektu, tentokrát tedy ne již v temelínské lokalitě, ale v lokalitě Dukovany. Otázkou, proč tedy veřejná podpora. Pokud se totiž bavíme o těch velkých jaderných blocích v tomto kontextu, tedy těch nad 1000 megawatt, je jejich výstavba značně organizačně i ekonomicky náročná a reálná návratnost se pak pohybuje v rozmezí 16 až 20 let. To je z pohledu mnoha ekonomů hledajících okamžitou návratnost a rychlé peníze mimo rámec jejich standardního uvažování o výhodnosti takových projektů. Ačkoli uznávám, že i mnoho připomínek takových ekonomů je dosti validních, ona totiž samotná cena peněz v takto dlouhém čase výstavby rozhodně není zanedbatelným faktorem. Ale asi tím nejpodstatnějším, o čem se bavíme v otázce té veřejné podpory, je tedy cena za dvě věci, a to za dekarbonizaci, tedy naplnění cílů snižování emisí CO2, a cena za energetickou bezpečnost státu.

Mnoho diskusí nad tématem energetiky se vlastně často stočí od jádra k zemnímu plynu. Teď záměrně upozadím obnovitelné zdroje, když jsme nezařadili ten zákon o podporovaných zdrojích na program. Jistě ta výstavba paroplynové elektrárny zabere zlomek času a stojí zlomek těch investičních nákladů. Ty dva základní cíle však zůstávají nepozměněny. Stále je to emisní zdroj a stále potřebuje kontinuální přísun paliva. A právě u té palivové základny pak můžeme vést tu debatu, uznávám, částečně filozofickou, nad významem toho samotného termínu energetická bezpečnost. A teď to myslím vyloženě v té obecné rovině, nikoli jen jádro, tedy zda vlastně stát chce zajistit energetickou bezpečnost a naplňovat energetickou koncepci, čímž se ve finále trošku pasuje do role samotného investora, nebo zda vůbec nechce řešit tu zdrojovou skladbu v síti a nechat energetiku čistě na soukromých subjektech. A to má vlastně i své další podvarianty. To znamená podpořit finančně ty čisté výrobce, jak se děje zhruba už 15 let u obnovitelných zdrojů a je kolem toho mnoho kontroverzí a kritiky, nebo zda celou energetiku místo dotací opravdu plně přenechat trhu a pouze penalizovat znečišťovatele. Jinak by tu dále rostly uhelné elektrárny jako např. v sousedním Polsku anebo i v Německu.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

Proč EU řeší tresty za znásilnění?

Nemám nic proti zpřísnění, ale neměl by si to každý stát řešit legislativně sám? Proč mám dojem, že se EU plete do vnitřních záležitostí států čím dál víc? Kde končí její kompetence? Proč neřešíte třeba nelegální migraci, s kterou jste od voleb nepohnuli?

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:

Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Senátor Hraba: Vstup do jiné země není nároková záležitost

13:09 Senátor Hraba: Vstup do jiné země není nároková záležitost

Reakce na svém veřejném facebookovém profilu na kritiku pravidel pro vstup na území USA