Vážený a milý pane místopředsedo, milé kolegyně, milí kolegové,

po tak dramatickém a krásném projevu mého kolegy předřečníka se mi bude těžce hovořit, ještě navíc o ústavních věcech, ale zkusím to, abych upoutala vaši pozornost. Nicméně původně jsem - teď si vezmu zase něco od pana zpravodaje Nachera - původně jsem vůbec nechtěla mluvit, Patriku, také, vaším prostřednictvím, ale s ohledem na to, že jsem dostala k dispozici jako vy všichni ostatní usnesení Stálé komise Senátu pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury, mají trošku delší název, a protože jsou .... (nesroz.) vaší vůlí, a jsem za to samozřejmě ráda, místopředsedkyní naší stálé komise pro ústavu, tak se k tomu prostě vyjádřit musím.

Mnohé z toho mi vzal, jak je jeho dobrým zvykem, pan poslanec Radek Vondráček, aha, on je tady. Byl dříve, takže i o to bude trošku ten můj projev kratší. Já chci jenom upozornit na několik věcí. Zdůraznit znovu a znovu, že to nemáme v zákonném textu, tuto lhůtu, je úplně nadbytečné. Ale vůbec to podle mého právního přesvědčení neznamená, že bychom se mohli chovat voluntaristicky a ohrozit předvídatelnost práva a tím i právní stát jako takový proto, že se nám to právě hodí. Ale já jsem se zařekla, že nebudu politická, takže pojďme na to po té právní stránce.

Řada těch argumentů je velice systematicky seřazena v tom usnesení stálé komise Senátu a všichni jsme měli možnost si je pročíst, takže já se jenom zastavím u některých z nich a některé se pokusím doplnit.